Telma Monteirová

K judu jí přivedla starší sestra Ana ve 14 letech, když několik let hrála aktivně fotbal. Začínala v klubu Construções Norte/Sul v rodné Almadě pod vedením Vítora Caetana. V roce 2003 jí reprezentační trenér António Matias zařadil do přípravy na olympijskou sezonu 2004, do které měla impozantní nástup. Vítězstvím na turnaji v Leondingu a Římě v pololehké váze do 52 kg si zajistila kvalifikaci na olympijské hry v Athénách, kde prohrála ve čtvrtfinále s Francouzskou Euranieovou v prodloužení minimálním rozdílem na koku za šido.

V roce 2007 se druhým místem na mistrovství světa v Riu kvalifikovala na olympijské hry v Pekingu, ale rok 2007 byl pro ní v mnoha směrech kritický. Začala mít problémy se shazováním váhy, které vyústili v neshody a rozchod s osobním trenérem Caetanem. Přestoupila do nově vzniklé judistické sekce populárního sportovního klubu Benfica Lisabon, kde se jí ujal trenér Emílio Costa. V lednu 2008 zemřel po přípravném tréninku ve věku 43 letech reprezentační trenér António Matias. Přes tyto komplikace se na olympijské hry v Pekingu dokázala připravit, ale podobně jako před čtyřmi roky nezvládla čtvrtfinálový taktický zápas s domácí Číňankou Sian Tung-mej. Po olympijských hrách v Pekingu přestoupila do vyšší lehké váhy do 57 kg. Na své třetí olympijské hry v Londýně v roce 2012 odjížděla jako úřadující mistryně Evropy. V úvodním kole nastoupila proti Američance Marti Malloyové, kterou ten rok již dvakrát těsně porazila. Vyrovnaný zápas dospěl do prodloužení, ve kterém minutu před koncem nedotáhla rukama techniku o-uči-gari, vzápětí pustila Američanku pravý úchopem na svá záda a po technice sumi-gaeši zápas prohrála. Vytoužené olympijské medaile se dočkala až při svém čtvrtém startu v roce 2016. Na olympijských hrách v Riu prohrála ve čtvrtfinále v prodloužení na pasivitu (šido) s Mongolkou Sumijou, ale přes opravy porazila na juko v zápase o třetí místo Rumunku Corinu Căprioriuovou a získala bronzovou olympijskou medaili.