Teatro Valle

Divadlo postavil na objednávku římského šlechtice Camillo Capranice architekt Tommaso Morelli na nádvoří rodinného paláce v 8. římském okrese Sant'Eustachio. Bylo otevřeno 7. ledna 1727 tragédií Matilde od Simona Falconia Pratoliho. Původně bylo určeno pouze pro soukromá představení. Divadlo mělo celodřevěnou konstrukci a klasické podkovovité hlediště s pěti úrovněmi lóží. Jméno divadla pochází údajně od jména prvního režizéra Domenica Valley, ale je pravděpodobné, že jde pouze o náhodnou shodu a že divadlo bylo pojmenováno podle svého umístění v údolí.

V letech 1764–1765 provedli na divadle dílčí zlepšení architekti Giovanni Francesco Fiori a Mauro Fontana a v roce 1791 bratři Francesco a Domenico Navona. Stále však byla zachovávána původní dřevěná konstrukce. Teprve v roce 1818 byla provedena celková rekonstrukce divadla. Divadlo pod vedením architekta Giuseppe Valadiera dostalo zděnou budovu a neoklasicistní podobu. Práce byly dokončeny v roce 1822. Roku 1845 byla ještě doplněna nová fasáda podle návrhu Gaspare Serviho.

Po sezóně roku 1730, která byla věnována žánru opera seria, se ve druhé polovině osmnáctého století hrála především činoherní dramata, intermezza a komické opery stylu opera buffa. Svá díla zde v premiéře uváděli skladatelé Baldassare Galuppi, Niccolò Piccinni (deset oper), Pasquale Anfossi, Antonio Sacchini, Giovanni Paisiello, Pietro Alessandro Guglielmi, Pietro Carlo Guglielmi a Domenico Cimarosa (dvanáct oper). V roce 1782 a po roce 1786 bylo jediným divadlem v Římě, které hrálo v jarní i podzimní sezóně a i během karnevalu.

Během první poloviny 19. století se z divadla stala scéna uvádějící převážně činoherní komedie a opery typu opera buffa a opera semiseria. V premiéře zde zazněly opery Gioacchina Rossiniho (Demetrio e Polibio – 1812, Torvaldo e Dorliska – 1815, La Cenerentola – 1817), Saveria Mercadante (Il geloso ravveduto – 1820), Gaetana Donizettiho (L'ajo nell'imbarazzo – 1824, Olivo e Pasquale – 1827, Il furioso all’isola di San Domingo – 1833 a Torquato Tasso – 1833), Paciniho La gioventù di Enrico, opery Luigi Ricciho a mnoha dalších méně známých skladatelů

Od poloviny 19. století se v Teatro Valle hrála pouze činohra. Mezi jinými zde mělo v roce 1921 premiéru drama Luigi Pirandella Šest postav hledá autora.

Státní organizace Ente teatrale italiano, která se podílela na financování divadla, byla v rámci vládních úsporných opatření v roce 2010 zrušena a v červnu 2011 bylo oznámeno, že divadlo bude privatizováno. Z obavy ze ztráty umělecké nezávislosti zahájili zaměstnanci divadla, herci, hudebníci, technici i tvůrčí kolektivy okupaci divadla. V roce 2016 stále nebyla situace uspokojivě vyřešena.

• Thierry Beauvert: Opera Houses of the World. The Vendome Press, New York, 1995. ISBN 0-86565-978-8
• Franz Gubler: Great, Grand & Famous Opera Houses. Crows Nest: Arbon. ISBN 978-0-987-28202-6
• Karyl Charna Lynn: Italian Opera Houses and Festivals. The Scarecrow Press, Inc. ISBN 0-8108-5359-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Teatro Valle na Wikimedia Commons
• Dějiny divadla (1727–1850) (německy)
• Stránky divadla (italsky)
• Okupace divadla (anglicky)