Te Wahipounamu
Te Wahipounamu (maorsky „místo zeleného kamene“) je přírodní rezervace ležící v jihozápadním cípu Jižního ostrova Nového Zélandu. Místo objevil Evropan Abel Janszoon Tasman v roce 1642. Následující roky byla tato oblast cílem lovců, kteří zdecimovali zdejší populaci tuleňů.
| Te Wahipounamu - jihozápadní Nový Zéland | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 lokalizace Te Wahipounamu | |
| Smluvní stát |  Nový Zéland |
| Souřadnice | 45°2′10″ j. š., 167°19′12″ v. d. |
| Typ | přírodní dědictví |
| Kritérium | vii, vii, ix, x |
| Odkaz | 551 (anglicky) |
| Oblast | Asie a Oceánie |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1990 (14. zasedání) |
Oblast se nachází na jihozápadě Nového Zélandu v pohoří Jižních Alp a zahrnuje čtyřicet přírodních rezervací o souhrnné rozloze 26 000 km² (z toho 4 národní parky: Aoraki/Mount Cook, Westland, Mount Aspiring a Fiordland). Te Wahipounamu patří mezi nejvlhčí části světa s průměrnými ročními srážkami kolem 10 000 mm. Vegetace je v této oblasti velice různorodá, díky přírodním a klimatickým podmínkám. V roce 1990 bylo Te Wahipounamu zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Fotogalerie
Ledovec Franz Josef Glacier v Národním parku Westland
V Národním parku Fiordland
Pastviny na západním pobřeží, v pozadí Mount Cook a Mount Tasman
Aoraki/Mount Cook
Mount Aspiring
