Taraskové
Taraskové byli domorodý indiánský národ předkolumbovské Ameriky, obývající centrální planinu dnešního státu Michoacán, v rozsahu území srovnatelném s Aztéky, jimiž byli sousedy (rozloha Aztécké říše byla nicméně větší, za což vděčila výbojům). Taraskánský stát (Iréchecua Tzintzuntzáni, tj. „Tzintzuntzanské země“ – volný překlad, nazývána jako Taraskánská říše, Taraskánské království, Tzintzuntzanské království, Purépecha apod.) byl co do rozlohy druhým největším útvarem hned po říši Aztéků v celé oblasti, rozprostíral se na západ od aztéckého území. Stejně jako jiné národy, byli i Taraskové dlouholetými nepřáteli Aztéků a úspěšně se bránili jak podmanění, tak aztécké expanzi dál na západ. Aztékům se nikdy nepodařilo si Tarasky podrobit, a dokonce aztécký panovník uznával taraskánského vládce (zvaného cazonci) za sobě rovného.
| Tzintzuntzanské země Iréchecua Tzintzuntzáni
| ||||||
geografie
| ||||||
Tzintzuntzan | ||||||
rozloha: |
75 000 km² (rok 1519) | |||||
| obyvatelstvo | ||||||
počet obyvatel: |
1 500 000 (rok 1519) | |||||
národnostní složení: |
Taraskové | |||||
purépecha | ||||||
taraskánský polyteismus | ||||||
| státní útvar | ||||||
| státní útvary a území | ||||||
| ||||||
.svg.png.webp){kind=small}
Do pozdějšího konfliktu Aztécké říše se španělskými conquistadory se Taraskové nijak nezapojili. Nepřidali se ani jako jiné domorodé národy na stranu Cortése, jak by se od nepřátel Aztéků dalo očekávat. Jejich porážka byla i v jejich zájmu, proto vítězství Španělů nad Aztéky nadšeně uvítali a krátce na to se pokusili o navázání diplomatického jednání. Zanedlouho Španělé napadli a podmanili si i Tarasky.
Historie
Jakmile se vládce říše Tarasků (cazonci) Tangáxuan II. dozvěděl o zániku mocné Aztécké říše, vyslal k vítězným Španělům vyslance se zlatem, aby je odměnil a pogratuloval k vítězství nad Aztéky, kteří byli jeho dlouholetými nepřáteli. Tangáxuan ještě netušil, že zlato a dobyvačnost imponuje Španělům daleko víc, než dobré vztahy s domorodci, či že jen málo může stačit k tomu, aby je stihl obdobný osud jako Aztéky. Španělé postupovali podobně jako v případě mocnějších Aztéků. Pod vedením Cristóbala de Olid byly vyslány španělské oddíly a bez ohlášení dorazily až k Tzintzuntzanu, hlavnímu městu království Tarasků. V tu chvíli se zaskočení Taraskové v počtu 100 000 bojovníků nezmohli k ozbrojenému odporu a Tangáxuan se podvolil španělské nadvládě. Uzavřel zvláštní dohodu se Španěly ustanovující Cortése jako jeho rovnoprávného spoluvládce, oba muži se měli společně podílet o vládu nad Michoacánem a jeho obyvatelé jim měli odvádět daně půl na půl. Když španělská výprava pod vedením Nuña Beltrána de Guzmán prozkoumávala důkladněji oblast, conquistador zjistil, že jediným opravdovým vládcem v celé oblasti je fakticky Tangáxuan. Rozkázal ho tedy zajmout a popravit, jeho mrtvé tělo pak bylo vhozeno do řeky Lermy. Tím období násilných nepokojů teprve začalo. V průběhu následujících let byly španělskou vládou na taraskánský trůn dosazováni loutkoví vládci a území bylo postupně pokřesťanštěno misionáři. To už ale Španělé věnovali pozornost dalším výbojům.
Úroveň vyspělosti
Taraskové, přestože byli příbuzní Aztékům, byli jako kultura poměrně izolovaná, takže si udržovali určitá vlastní specifika a jedinečnost, které jinde nenajdeme. Taraskové i jejich ostatní méně významní sousedé na západě měli pokročilé znalostí metalurgie, pro ostatní indiány dosud neznámé. Kromě zlata a stříbra dovedli zpracovávat také bronz. V palácích a hrobech Tzintzuntzanu byly nalezeny předměty ze slitiny mědi a stříbra, ozdoby i věci běžné denní potřeby, jako náramky, nápažníky, diadémy, masky a poháry, přímo z bronzu byly vyrobeny zvony, jehly, pinzety apod. Z bronzu dovedli Taraskové vyrábět také nástroje a dokonce i zbraně. Mnoho z pokladů Tarasků bylo po ovládnutí území Španěly odcizeno conquistadory.
