Tancredi

Tancredi je melodramma eroico (opera seria nebo heroická opera ) o dvou jednáních skladatele Gioachina Rossiniho a libretisty Gaetana Rossiho (který také o deset let později napsal Semiramis), založená na Voltairově hře Tancrède (z roku 1760). Opera byla poprvé provedena 6. února 1813 v divadle Teatro La Fenice v Benátkách , a protože na konci ledna měla premiéru jeho opera Pan Nevrlínek, měl skladatel na dokončení Tancrediho méně než měsíc. Předehra, převzatá z jeho opery Zkouška lásky, je populárním příkladem Rossiniho charakteristického stylu a je pravidelně prováděna na koncertech a nahrávána.

Tancredi
Základní informace
ŽánrOpera seria a opera
SkladatelGioacchino Rossini
LibretistaGaetano Rossi
Datum vzniku1813
Premiéra6. února 1813
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Považován Stendhalem, Rossiniho prvním životopiscem, za „vysoko mezi mistrovskými skladatelovými díly“[1] a popisujícím ho jako „pravý blesk z jasné modré oblohy pro italské lyrické divadlo“[2] jeho libretista Gaetano Rossi podotkl, že s tím kusem „Rossini vyrostl ke slávě“.[3] Richard Osborne tvrdí, že je „jeho plně rozvinutá opera seria a její ustanovení jím, více méně okamžitě, jako přední italský skladatel současné opery“.

Ačkoli původní verze měla šťastný konec (jak vyžaduje tradice opera seria ), brzy po benátské premiéře Rossini - který byl spíše neoklasicistou než romantikem - jak poznamenává Servadio[4] - dal básníkovi Luigimu Lechimu přepracovat libreto, aby napodobilo původní tragický Voltairův konec. S tímto novým koncem představeným v Teatro Comunale ve Ferraře 21. března 1813 hlavní postava Tancredi sice zvítězí v bitvě, ale je smrtelně zraněn[1] a teprve potom se dozví, že ho Amenaide nikdy nezradila. Argirio sezdá milence právě včas, aby Tancredi zemřel v náručí své manželky.

Jak uvedli Philip Gossett a Patricia Brauner, vedlo znovuobjevení partitury s tímto koncem v roce 1974 (ačkoli jinde Gossett poskytuje důkaz, že to bylo 1976) [5] vyústění do verze, která se dnes obvykle provádí.[1]

Postavy
Role Typ hlasu Premiérové obsazení
6. února 1813
Tancredi, exilový syrský voják kontralto nebo mezzosoprán Adelaide Melanotte-Montresor
Amenaide, dcera ze šlechtické rodiny, zamilovaná do Tancrediho soprán Elisabetta Manfredini-Guarmani
Argirio, otec Amenaide; hlava rodiny, ve válce s rodinou Orbazzana tenor Pietro Todràn
Orbazzano, hlava šlechtické rodiny, ve válce s rodinou Argirio bas Luciano Bianchi
Isaura, přítel Amenaidy kontraalt Teresa Marchesi
Roggiero, Tancrediho panoš mezzo-soprán nebo tenor Carolina Sivelli
Rytíři, šlechtici, panoši, Syrakusané, Saracéni; dámy v očekávání, válečníci, sluhové, stráže atd

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tancredi na anglické Wikipedii.

  1. Gossett a Brauner 2001, v Holden, s. 770–71
  2. Osborne, Charles 1994, s. 34
  3. Rossi, v Osborne, Richard 2007, s. 199
  4. Servadio 2003, s. 34
  5. Gossett 2006, s. 149

Literatura
  • Gossett, Philip; Brauner, Patricia (2001), " Tancredi " v Holden, Amanda (ed. ), The New Penguin Opera Guide, New York: Penguin Putnam.
  • Gossett, Philip (2006), Divas and Scholars: Performing Italian Opera, Chicago and London: University of Chicago Press.
  • Hadlock, Heather (2004), " Tancredi and Semiramide ", v Emanuele Senici (ed. ), Cambridge Companion pro Rossini, Cambridge: Cambridge University Press.
  • Osborne, Charles (1994), The Bel Canto Operas of Rossini, Donizetti, and Bellini, Portland, Oregon: Amadeus Press.
  • Osborne, Richard (1998), " Tancredi ", Stanley Sadie, (Ed.), The New Grove Dictionary of Opera, sv. Čtyři. Londýn: Macmillan Publishers, Inc.
  • Osborne, Richard (1990), Rossini, Ithaca, New York: Northeastern University Press.
  • Servadio, Gaia (2003), Rossini, New York: Carroll & Graf Publishers, 2003.
  • Toye, Francis (1987), Rossini: The Man and His Music, Dover Publications, 1987.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.