Semiramis (opera)

Semiramis (italsky Semiramide) je opera o dvou jednáních Gioachina Rossiniho. Libreto Gaetana Rossiho je založeno na Voltairově tragédii Semiramis, která byla zase založena na asyrské legendě o Semiramis.[1][2] Opera byla poprvé uvedena 3. února 1823 v divadle La Fenice v Benátkách.

Semiramis
Základní informace
Žánropera
SkladatelGioacchino Rossini
LibretistaGaetano Rossi
Premiéra3. února 1823
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semiramis byla Rossiniho poslední italskou operou a podle Richarda Osborna „mohla být uvedena jako Revidovaný Tancredi“. [3] Stejně jako v Tancredim bylo Rossiho libreto založeno na Voltairově tragédii. Hudba měla podobu návratu ke zpěvným tradicím Rossiniho mládí a opera byla melodramatem, ve kterém „znovu vytvořil barokní tradici ozdobného zpěvu s bezkonkurenční dovedností“.[4] Sborové scény (zejména dueta mezi Arsace a Semiramis) a sbory mají vysokou úroveň, stejně jako orchestrální dílo, které plně využívá plný zvuk orchestru.

Po této skvělé práci, jedné z jeho nejlepších ve svém žánru, se Rossini otočil zády k Itálii a přestěhoval se do Paříže. Kromě Cesty do Remeše, která je ještě v italštině, byly všechny jeho další opery buď původní skladby ve francouzštině, nebo adaptace jeho dřívějších italských oper, rozsáhle přepracované do francouzštiny.

Muzikolog Rodolfo Celletti shrnuje význam Semiramis takto:

„Byla poslední operou velké barokní tradice: nejkrásnější, nejimaginativnější, možná nejúplnější; ale také neodčinitelně poslední“.[5]

Obsazení
Role Hlas Premiérové obsazení, 3. února 1823

(Dirigent: Antonio Cammerra)

Semiramis, babylonská královna, vdova po králi Ninovi soprán Isabella Colbranová
Arsace, velitel asyrské armády kontraalt Rosa Mariani
Assur, princ, potomek Baala bas Filippo Galli
Idreno, indický král tenor John Sinclair
Oroe, velekněz magie bas Luciano Mariani
Azema, princezna, potomek Baala soprán Matilde Spagna
Mitrane, kapitán stráže tenor Gaetano Rambaldi
duch Nina bas Natale Ciolli

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Semiramide na anglické Wikipedii.

  1. Raymond Monelle 1992, Semiramide redenta: archetipi, fonti classiche, censure antropologiche nel melodramma, Music & Letters, 73(3), s. 448–450
  2. Marita P. McClymonds 1993, Semiramide redenta: archetipi, fonti classiche, censure antropologiche nel melodramma. Notes (2nd Ser.), 50(1), s. 139–141.
  3. Osborne, Richard 1990, "Farewell to Italy: Semiramide" in Rossini, s. 302
  4. Guido Johannes Joerg 1991, Booklet accompanying ArtHaus DVD, s. 27
  5. Celletti, citováno v Migliavacco, s. 92

Literatura
  • Celletti, Rodolfo (1983), A History of Bel Canto (orig. jako Storia del belcanto ), Discanto (1983) a Oxford University Press, 1996, v překladu.
  • Gossett, Philip (2006), Divas and Scholars: Performing Italian Opera Chicago: University of Chicago, 2006
  • Gossett, Philip; Brauner, Patricia (2001), " Semiraminde " v Holden, Amanda (ed. ), The New Penguin Opera Guide, New York: Penguin Putnam.
  • Gossett, Philip (2003), "Piracy in Venice: The Selling of Semiramide", on-line na uchicago.edu. Původně publikováno v David Rosen; Claire Brook (eds.) (2003), Words on Music: Essays in Honor of Andrew Porter on the Occasion of His 75th Birthday. Hillsdale, NY, Pendragon Press.
  • Migliavacca, Giorgio (1998), " Semiramide : Apogee, Decline and Renaissance: True Phoenix of Belcanto", brožura doprovázející CD Nightingale Classics.
  • Osborne, Charles (1994), The Bel Canto Operas of Rossini, Donizetti, and Bellini, Portland, Oregon: Amadeus Press.
  • Osborne, Richard, Rossini (1990), Ithaca, New York: Northeastern University Press.
  • Osborne, Richard (1998), " Semiramide ", Stanley Sadie, (Ed.), The New Grove Dictionary of Opera, sv. Čtyři. London: Macmillan Publishers, Inc. 1998
  • Toye, Francis (1947), Rossini: The Man and His Music, Dover Publications, 1987.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.