Tařinka horská

Rostlina je s nestejnou intenzitou rozšířena v celé jižní a střední Evropě, v Pobaltí a směrem dále na východ se vyskytuje až po Ural a Kavkaz. Je považována za sarmatsko-panonsko-balkánský taxon který se z hraničních oblastí mezi Jižní Evropou a Jihozápadní Asií šířil, po odeznění doby ledové, dále do středu a k severu Evropy.

V České republice se objevuje v teplejších oblastech, hlavně v Českém krasu a Českém středohoří, v dolním Povltaví a na Moravě v okolí Brna a na Pálavě. Je to rostlina nesnášející nepropustnou, dlouhodobě vlhkou půdu a proto jako obligátní psamofyt vyrůstá nejčastěji na navátých píscích, ve stepích nebo v písčitých borových lesích, obsazuje také kamenité stráně nebo kaňonovitá říční údolí. Občas se pěstuje jako okrasná rostlina na skalkách v zahradách.[3][4][5]

Vytrvalý hemikryptopfyt, 10 až 20 cm vysoký, z jehož úzkého, hluboko sahajícího a dřevnatějícího vícehlavého kořene vyrůstají početné, vystoupavé nebo mnohem častěji vzpřímené, jednoduché nebo větvené květné lodyhy a někdy i krátké lodyhy bez květů s listovými růžicemi. Listy přízemních růžic jsou krátce řapíkaté, obkopinaté nebo lopatkovité, 5 až 15 mm dlouhé a 2 až 6 mm široké. Přisedlé, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou podlouhlé, kopinaté až čárkovité. Následkem hustého pokrytí nežláznatými přisedlými hvězdicovitými chlupy jsou lodyhy i listy šedoplstnaté; báze lodyh časem dřevnatí.

Žluté, čtyřčetné, oboupohlavné květy rostoucí na stopkách vytvářejí krátké hrozny které se v době zrání plodů prodlužují. Brzy po odkvětu opadávající volné kališní lístky jsou široce vejčitého tvaru a po okraji bíle lemované. Syté nebo světle žluté korunní lístky asi 4 až 6 mm dlouhé jsou obvejčité a na vrcholu vykrojené, vespod mají zúžený nehtík. Okvětí je vně vidlicovitě chlupaté. Kvetou v závislosti na stanovišti od dubna do července.

Plody jsou okrouhlé, obvejčité nebo elipsovité, pukavé, hvězdicovitě chlupaté šešulky rostoucí na šikmo odstávajících stopkách. Jsou zakončeny suchou čnělkou, pukavé a mají dvě pouzdra po dvou křídlatých semenech pomoci kterých se rostliny hlavně rozmnožují.[3][4][5]

V Evropě se většinou uznávají dva poddruhy tařinky horské:

• tařinka horská pravá (Alyssum montanum L. subsp. montanum)
• tařinka horská Gmelinova (Alyssum montanum L. subsp. gmelinii) (Jord.) Hegi & Em. Schmid

Ve střední a východní Evropě (tudíž i v ČR) se vyskytuje pouze tařinka horská Gmelinova, která v sobě zahrnuje také údajnou tařinku horskou pravou, v minulosti popisovanou v české floře.[6][7]

Na území Česka se vyskytuje pouze nemnoho jejích stabilních populací a proto je tařinka horská „Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky“ z roku 2012 zařazena mezi ohrožené druhy (C3).[3][8]

• 
  Květy
• 
  Zrající plody
• 
  Typické stanoviště

Pěstuje se jako skalnička v zahradách. Jsou vyšlechtěny zahradní kultivary. Je používána na skalky, suché zídky či do spár, samostatně i v kombinaci s dalšími skalničkami.[9]

Preferuje slunečné polohy, propustné sušší vápenité půdy. Množí se semeny.

Dřepčík zelný, padlí, plíseň šedá, plži, háďátka.[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tařice horská na Wikimedia Commons
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření tařinky horské v ČR