Fulminát rtuťnatý

Fulminát rtuťnatý Hg(CNO)2, triviálně nazývaný třaskavá rtuť je vysoce citlivá třaskavina, velmi často používaná pro výrobu rozbušek.

Fulminát rtuťnatý

Mikroskopické foto fulminátu rtuťnatého

Obecné
Systematický název Fulminát rtuťnatý
Triviální název třaskavá rtuť
Anglický název Mercury(II) fulminate
Německý název Knallquecksilber
Sumární vzorec Hg(CNO)2
Vzhled našedlé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 628-86-4
PubChem 11022444
ChEBI 39152
Vlastnosti
Molární hmotnost 284,624 g/mol
Teplota rozkladu nad 50 °C (explozivně)
Hustota 4,43 g/cm3
Rozpustnost ve vodě málo
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
čpavek
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
Bezpečnost

Výbušný (E)

Toxický (T)

Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R3, R23/24/25, R33, R50/53
S-věty (S1/2), S13, S28, S45, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fyzikálně chemické vlastnosti

Fulminát rtuťnatý tvoří obvykle bílý nebo šedý prášek, lze jej ale také připravit krystalický. Sypná hustota práškové látky se pohybuje mezi 1,3 - 1,8 g/cm3, krystalický vykazuje hustotu 4,43 g/cm3.

Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře se rozpouští v amoniaku a pyridinu.

Chemicky čistá látka je za normální teploty stabilní, explozivní rozklad nastává při teplotách nad 50 °C. Vlhký reaguje snadno s různými kovy jako je hliník, hořčík nebo zinek a působí jejich rychlou korozi. Proto se zásadně nepoužívá v rozbuškách s hliníkovým obalem. Typickým obalovým materiálem je měď nebo mosaz. Podle barvy kovového obalu lze tedy usuzovat na náplň rozbušky. Hliníkové (stříbrný kovový obal) rozbušky jsou povětšinou azidové a červené (barva mědi) nebo zlaté (mosaz) obsahují fulminát.

Pyrotechnické vlastnosti a využití

Jako výbušnina vykazuje tyto základní vlastnosti:

Energie výbuchu427 kcal/kg
Detonační rychlost5 000 m/s
Objem spalných plynů243 l/kg
Teplota vzbuchu210 °C
Citlivost k nárazu0,18 kgm/cm3

Suchá třaskavá rtuť je velmi citlivá na inicializaci plamenem, statickou elektřinu, nárazy a tření. Její příprava a manipulace s ní je jako u všech třaskavin velmi nebezpečná.

Pyrotechnické využití třaskavé rtuti se omezuje prakticky pouze na výrobu rozbušek, které slouží k inicializaci výbuchu většího množství klasické trhaviny s vysokým trhacím účinkem a větší stabilitou. Dříve se pro výrobu rozbušek používal samotný fulminát rtuti nebo jeho směs s chlorečnanem draselným KClO3 a sulfidem antimonitým Sb2S3

V současné době se rozbušky vyrábějí převážně z astrylových směsí, v nichž je třaskavá rtuť kombinována s azidy stříbra a olova. Snaha omezit množství fulminátu rtuti v pyrotechnice je motivována jednak jeho poměrně velkou cenou, ale především z důvodu vysoké toxicity rtuti a jejích sloučenin.

Většina rozbušek dnes již neobsahuje fulminát rtuťnatý ale azid olovnatý. Nakládání s fulminátem rtuťnatým se podřizuje obecným pravidlům po práci s třaskavinami. Především je nutno zcela eliminovat blízký kontakt s prsty a pracovat s gramovými množstvími.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.