Třída V (1943)

Třída V byla třída diesel-elektrických ponorek postavených pro britské královské námořnictvo v období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 21 ponorek této třídy. Jednalo se o třetí a poslední skupinu ponorek třídy U s prodlouženým trupem. Zahraničními uživateli třídy bylo Norsko, Řecko, Francie a Dánsko.

Třída V
HMS Vengeful
Obecné informace
UživateléBritské královské námořnictvo
Francouzské námořnictvo
Řecké námořnictvo
Dánské královské námořnictvo
Norské královské námořnictvo
Typponorka
Lodě21
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída U
Nástupcetřída Amphion
Technické údaje
Výtlak658 t (na hladině)
740 t (pod hladinou)[1]
Délka62,3 m
Šířka4,9 m
Ponor4,65 m
Pohondiesel-elektrický
Rychlost11,25 uzlu (na hladině)
10 uzlů (pod hladinou)
Dosah4700 nám. mil při 10 uzlech
Posádka33
Výzbroj1× 75mm kanón
4× 533mm torpédomet

Stavba

Ponorky byly objednány v rámci válečného programu pro roky 1941–1942 jako modifikace třídy U s prodlouženým trupem. Díky jeho zesílení se rovněž zvětšila hloubka ponoru.[1] Britská loděnice Vickers-Armstrongs postavila ve svých loděnicích v Barrow-in-Furness a ve Walker-on-Tyne celkem 21 ponorek této třídy. Jejich kýly byly založeny v letech 1942–1943. Plavidla dostala jména Upshot, Urtica, Vagabond, Varience, Venturer, Vigorous, Viking, Vampire, Varne, Veldt, Vineyard, Virtue, Visigoth, Vivid, Voracious, Votary, Vox, Virulent, Volatile, Vortex a Vulpine.

Stavba dalších 20 ponorek byla zrušena. Jednalo se o ponorky Ulex (P93), Upas (P92), Utopia (P94), Veto (P88), Virile (P89), Visitant (P91), které měly být postaveny v Barrow-in-Furness. Dále o ponorky Unbridled (P11), Upward (P16), Vantage, Vehement (P25), Venom (P27), Verve (P28) a osm nepojmenovaných, které měly být postaveny v Newcastle upon Tyne.[2]

Jednotky třídy V:[2]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštění na voduPřijetí do službyStatus
Vampire (P72)Vickers-Armstrongs, Barrowlistopad 194220. července 1943listopad 1943Prodána do šrotu 1950.
Veldt (P71)Vickers-Armstrongs, Barrowlistopad 194219. července 1943listopad 1943Po dokončení ji získalo Řecko jako Pipinos (Y8). Vyřazena 1957. Prodána do šrotu 1958.
Venturer (P68)Vickers-Armstrongs, Barrowsrpen 19424. května 1943srpen 1943Roku 1946 ji získalo Norsko jako Utstein.
Vigorous (P74)Vickers-Armstrongs, Barrowprosinec 194215. října 1943leden 1944Prodána do šrotu 1949.
Viking (P69)Vickers-Armstrongs, Barrowzáří 19425, května 1943srpen 1943Roku 1946 ji získalo Norsko jako Utvær.
Virtue (P75)Vickers-Armstrongs, Barrowúnor 194329. listopadu 1943únor 1944Prodána do šrotu 1946.
Visigoth (P76)Vickers-Armstrongs, Barrowúnor 194330. listopadu 1943březen 1944Prodána do šrotu 1950.
Vox (P73)Vickers-Armstrongs, Barrowprosinc 194228. září 1943prosinec 1943Prodána do šrotu 1946.
Upshot (P82)Vickers-Armstrongs, Barrowkvěten 194324. února 1944květen 1944Prodána do šrotu 1949.
Urtica (P83)Vickers-Armstrongs, Barrowduben 194323. března 1944červen 1944Prodána do šrotu 1950.
Vagabond (P18)Vickers-Armstrongs, Barrowduben 194319. září 1944únor 1945Prodána do šrotu 1950.
Variance (P85)Vickers-Armstrongs, Barrowkvěten 194322. května 1944srpen 1944Po dokončení ji získalo Norsko jako Utsira.
Varne (P81)Vickers-Armstrongs, Barrowlistopad 194224. února 1944červenec 1944Prodána do šrotu 1958.
Vengeful (P86)Vickers-Armstrongs, Barrow194320. července 1944říjen 1944Roku 1945 ji získalo Řecko jako Delfin (Y9). Vyřazena 1957.Prodána do šrotu 1958.
Vineyard (P84)Vickers-Armstrongs, Barrow19438. května 1944srpen 1944Po dokončení ji získala Francie jako Doris (P84). Vyřazena 1946. Prodána do šrotu 1950.
Virulent (P95)Vickers-Armstrongs, Tynebřezen 194323. května 1944říjen 1944V letech 1946–1958 ji provozovalo Řecko jako Argonaftis. Prodána do šrotu 1961.
Vivid (P77)Vickers-Armstrongs, Tyneříjen 194215. září 1943leden 1944Prodána do šrotu 1950.
Volatile (P96)Vickers-Armstrongs, Tynebřezen 194320. června 1944listopad 1944V letech 1946–1958 ji provozovalo Řecko jako Triaina. Prodána do šrotu 1958.
Voracious (P78)Vickers-Armstrongs, Tyneříjen 194211. listopadu 1943duben 1944Prodána do šrotu 1946.
Vortex (P87)Vickers-Armstrongs, Tyne194319. srpna 1944listopad 1944Po dokončení ji získala Francie jako Morse (P87). Vyřazena 1946. V letech 1947–1958 provozována Dánskem jako Sælen. Prodána do šrotu 1958.
Votary (P29)Vickers-Armstrongs, Tyneduben 194321. srpna 1944prosinec 1944Roku 1946 ji získalo Norsko jako Uthaug.
Vulpine (P79)Vickers-Armstrongs, Tynelistopad 194228. prosince 1943červen 1944V letech 1947–1958 provozována Dánskem jako Støren. Prodána do šrotu 1959.

Konstrukce

HMS Voracious

Výzbroj tvořil jeden 75mm kanón a čtyři příďové 533mm torpédomety. Zásoba torpéd činila osm kusů. Pohonný systém tvořily dva diesely Paxman o výkonu 615 hp a dva elektromotory o výkonu 825 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 11,25 uzlu na hladině a 10 uzlů pod hladinou.[1] Dosah byl 4700 námořních mil při plavbě na hladině rychlostí 10 uzlů a 30 námořních mil při plavbě pod hladinou rychlostí 9 uzlů. Operační hloubka ponoru byla 90 metrů (300 stop).[2]

Operační služba

HMS Voracious

Třída byla nasazena ve druhé světové válce. Žádná ponorka nebyla v bojích ztracena.

Zahraniční uživatelé

Dánsko Dánsko
Francie Francie
Norsko Norsko
  • Norské královské námořnictvo – roku 1944 získalo ponorku Utsira (ex Variance) a roku 1946 ještě ponorky Utstein (ex Venturer), Utvær (ex Viking) a Uthaug (ex Votary).
Řecko Řecko
  • Řecké námořnictvo – roku 1943 získalo ponorku Pipinos (ex Veidt), roku 1945 Delfin (ex Vengeful) a roku 1946 ponorky Argonaftis (ex Virulent) a Triaina (ex Volatile). Vyřazeny do roku 1958.

Odkazy

Reference

  1. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 53–54. (anglicky)
  2. "U 1941 program "long hull" and 1942 program" submarines (VENTURER) (21(14), 1943 - 1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)
  • MCCARTNEY, Innes. British submarines 1939-45. Oxford: Osprey Publishing, 2006. 48 s. ISBN 978-1-84603-007-9. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.