Třída Trento

Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v roce 1925 a dokončeny byly v letech 1928–1929.

Jednotky třídy Trento:

Hlavní dělové věže křižníku Trieste

Výzbroj tvořilo osm 203mm/50 kanónů ve čtyřech dvoudělových věžích, které byly rozmístěny po dvou na přídi a zádi trupu. Děla měla dostřel 27 500 metrů. Doplňovalo je šestnáct kanónů sekundární ráže 100 mm a protiletadlová výzbroj v podobě čtyř 40mm kanónů a čtyř 12,7mm kulometů. Plavidla také nesla čtyři dvojité torpédomety a jeden katapult se třemi hydroplány.

Pancéřování bylo poměrně silné. Boky kryl pancéřový pás o síle 70 mm, který shora uzavírala pancéřová paluba o síle 50 mm. Čela dělových věží měla sílu 100 mm. U následující třídy Zara bylo pancéřování ještě zesíleno, u posledního italského těžkého křižníku Bolzano, se konstruktéři k tomuto řešení vrátili. Pohonný systém tvořila čtyři turbínová ústrojí ve dvou strojovnách, které pohánělo dvanáct kotlů umístěných po čtyřech kusech ve třech kotelnách. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Trento

Trento byl nasazen v červenci 1940 v bitvě u Punta Stilo, oba křižníky také bojovaly v listopadu 1940 v bitvě u mysu Spartivento. Během britského útoku na Taranto v listopadu 1940 zasáhlo Trento letecké torpédo. Oba křižníky také bojovaly v Bitva u Matapanu v březnu 1941. Dne 21. listopadu 1941 Trieste těžce poškodila torpéda britské ponorky HMS Utmost.

V prosinci 1941 se Trento účastnil první bitvy u Syrty a stejný křižník bojoval i v druhé bitvě u Syrty v březnu 1942. V červnu 1942 se Trento účastnil bojů spojených s britskou Operací Vigorous a byl zde dne 15. června 1942 nejprve poškozen leteckým torpédem britského bombardéru Bristol Beaufort, startujícího z Malty a o několik hodin později potopen britskou ponorkou HMS Umbra.

Trieste kotvil v přístavu La Maddalena na Sardinii, když ho 10. dubna 1943 potopila spojenecká letadla. Po válce byl sešrotován.