Třída Suffren
Třída Suffren byla třída těžkých křižníků francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve služby byly v letech 1930–1962. Křižníky byly nasazeny v první fázi druhé světové války a následně jejich osudy rozdělila porážka Francie. Zatímco Suffren, který strávil více než dva roky odzbrojený a internovaný v Alexandrii, od roku 1943 opět bojoval na straně spojenců v řadách Svobodných Francouzů, ostatní tři křižníky v roce 1942 potopily vlastní osádky v Toulonu, aby tak zabránily jejich ukořistění Německem.
| Třída Suffren | |
|---|---|
 Foch | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Svobodní Francouzi |
| Typ | těžký křižník |
| Lodě | 4 |
| Zahájení stavby | 1926–1929 |
| Spuštění na vodu | 1927–1930 |
| Uvedení do služby | 1930–1932 |
| Osud | 3 potopeny 1 vyřazen |
| Předchůdce | třída Duquesne |
| Nástupce | Algérie |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 9938 t (standardní) 13 900 t (plný) |
| Délka | 196,2 m |
| Šířka | 20 m |
| Pohon | 3 turbínová ústrojí 9 kotlů 101 900 hp |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Posádka | 605 |
| Výzbroj | (Foch po dokončení): 8× 203 mm (4×2) 8× 100 mm (8×1) 8× 37 mm (4×2) 12× 13,2 mm (3×4) 6× 550mm torpédomet (2×3) (Foch při potopení): 8× 203 mm (4×2) 8× 100 mm (8×1) 16× 37 mm (8×2) 32× 13,2 mm (7×4, 2×2) 6× 550mm torpédomet (2×3) (Suffren po mod. v USA): 8× 203 mm (4×2) 4× 75 mm (4×1) 8× 40 mm (8×1) 20× 20 mm |
| Pancíř | boky 51 mm paluby 25,4+25,4 mm věže 25,4 mm |
| Letadla | Suffren 1 katapult ostatní 2 katapulty |
Stavba
Francouzská loděnice Arsenal de Brest v Brestu postavila čtyři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1930–1932.
Jednotky třídy Suffren:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Suffren | 1926 | 3. května 1927 | 1. ledna 1930 | Od roku 1949 rezerva, vyřazen 1962. |
| Colbert | 1926 | 20. dubna 1928 | 4. března 1931 | Dne 27. listopadu 1942 byl potopen vlastní posádkou na základně v Toulonu. |
| Foch | 1928 | 24. dubna 1929 | 15. září 1931 | Dne 27. listopadu 1942 byl potopen vlastní posádkou na základně v Toulonu. |
| Dupleix | 1929 | 9. října 1930 | 20. července 1932 | Dne 27. listopadu 1942 byl potopen vlastní posádkou na základně v Toulonu. |
Konstrukce
Podobně jako u předchozí třídy Duquesne byla hlavní výzbroj těchto lodí – osm 203mm kanónů, soustředěna ve čtyřech dvoudělových věžích. Sestava výzbroje menších ráží se u jednotlivých kusů mírně lišila (například Suffren nesl dvojnásobný počet torpédometů a 75mm kanóny namísto ráže 100 mm u následujících lodí). Suffren nesl pouze jeden katapult, zatímco ostatní tři lodě je nesly dva. Zlepšila se pancéřová ochrana – u třídy Duquesne ostatně dosti opomíjená. Oproti ní byla síla bočního pancéřování dvojnásobná a lodě dostaly také dvě pancéřové paluby, z nichž měla každá sílu 25,4 mm.
U lodí Colbert, Foch a Dupleix byla během války posilována protiletadlová výzbroj. Suffren byl při modernizaci v roce 1943 také přezbrojen, byly u něj zcela odstraněny torpédomety a protiletadlovou výzbroj nově tvořily pouze kanóny ráží 20 a 40 mm.
Operační služba
Suffren po francouzské kapitulaci kotvil v Alexandrii, kde musel být po vyjednávání s Brity odzbrojen a internován. Po zániku Vichistické Francie se Suffren 30. května 1943 vrátil na stranu spojenců, byl reaktivován a modernizován v USA. Do konce války poté sloužil v silách Svobodných Francouzů a nasazen byl i v Indočínské válce. V roce 1949 byl převeden do rezervy, kde zůstal do roku 1962. Sešrotován byl v roce 1974.
Colbert, Foch a Dupleix byly po francouzské kapitulaci také věrny vládě ve Vichy, kotvily však na francouzském území v Toulonu a to až do roku 1942, kdy byla i Vichistická Francie obsazena nacistickým Německem. Všechny tři lodě pak 27. listopadu 1942 zničily vlastní osádky, aby nepadly do německých rukou.
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
