Třída St. Vincent
Třída St. Vincent byla třída dreadnoughtů Royal Navy. Skládala se ze tří jednotek, které byly ve službě v letech 1909–1922. Plavidla se účastnila prvné světová války. Bitevní loď Vanguard na základně zničil náhodný výbuch muničního skladu. Její sesterské lodě byly sešrotovány na počátku 20. let 20. století v souladu se závěry odzbrojovací Washingtonské konference.[1] Byly to poslední britské dreadnoughty, u kterých byly druhá a třetí dělová věž umístěny symetricky vedle sebe, po stranách hlavní nástavby.
| Třída St. Vincent | |
|---|---|
 HMS St. Vincent | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Royal Navy |
| Typ | dreadnought |
| Lodě | 3 |
| Osud | 1 potopena 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Bellerophon |
| Nástupce | Neptune |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 19 560 t[1] |
| Délka | 163,4 m |
| Šířka | 25,6 m |
| Ponor | 8,5 m |
| Pohon | 18 kotlů 4 parní turbíny 4 lodní šrouby 24 500 hp |
| Rychlost | 21 uzlů (38,9 km/h) |
| Dosah | 6900 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 718 |
| Výzbroj | 10× 305mm kanón (5×2) 20× 102mm kanón (20×1) 4× 47mm kanón (4×1) 3× 457mm torpédomet |
| Pancíř | 254mm boky 254mm věže 70mm paluba |
Stavba
Konstrukčně tato třída, zejména pro urychlení stavby, přímo navazovala na HMS Dreadnought a třídu Bellerophon. Lišila se především použitím nových 305mm kanónů s délkou hlavně 50 ráží (oproti starším dělům o délce hlavně 45 ráží). Mírně byl také zvýšen výkon pohonného systému. Stejně jako u třídy Bellerophon byl před zadním komínem druhý trojnožkový stožár, což se však neosvědčilo, protože byl často zahalován kouřem. Celkem byly v letech 1907–1910 postaveny tři jednotky této třídy.[1]
Jednotky třídy St. Vincent:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| HMS Collingwood | Devonport dockyard | 3. února 1907 | 7. listopadu 1908 | duben 1910 | Od roku 1918 využívána k výcviku. Sešrotována 1922. |
| HMS St. Vincent | Portsmouth dockyard | 30. prosince 1907 | 10. září 1908 | květen 1909 | Od roku 1919 v rezervě. Sešrotována 1921. |
| HMS Vanguard | Vickers, Barrow-in-Furness | 2. dubna 1908 | 22. února 1909 | únor 1910 | Dne 9. července 1917 se ve Scapa Flow potopila po vnitřním výbuchu. |
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořilo deset 305mm kanónů v pěti dvoudělových věžích. Doplňovalo je dvacet 102mm kanónů, čtyři 47mm kanóny a tři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osmnáct kotlů Babcock & Wilcox (nebo Yarrow) a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 24 500 ihp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů. Dosah byl 6900 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Modifikace
Před rokem 1914 byly odstraněny dva 102mm kanóny, které byly umístěny na střeše dělové věže „A“. Do roku 1916 byly odstraněny protitorpédové sítě a výzbroj posílily dva 76mm protiletadlové kanóny. Do roku 1917 byl odstraněn zadní torpédomet a oba 76mm kanóny nahradil protiletadlový 102mm kanón. Roku 1918 byl Collingwood vybaven plošinami pro start průzkumných letounů Sopwith 1½ Strutter a stíhacích letounů Sopwith Pup (přistání na nich možné nebylo).[1]
Služba
Všechny tři bitevní lodě se účastnily prvné světová války. Zejména bojovaly v bitvě u Jutska, přičemž nebyly nijak poškozeny. Dne 9. července 1917 se Vanguard Scapa Flow potopil po výbuchu muničních skladišť. Zemřelo 804 osob. Zbylé dvě lodě byly v letech 1921–1922 prodány do šrotu.[1]
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 23. (anglicky)
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. (česky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída St. Vincent na Wikimedia Commons