Třída Skjold

Třída Skjold je třída raketových člunů norského královského námořnictva. Byly vyvinuty speciálně k pobřežním operacím a vyznačují se vysokou rychlostí, silnou výzbrojí a sníženou zjistitelností (stealth). Postaveno bylo šest jednotek. Třída je v aktivní službě.

Třída Skjold
Storm
Obecné informace
UživateléNorské královské námořnictvo
Typraketový člun
Lodě6
Osudaktivní (2015)
Předchůdcetřída Hauk
Technické údaje
Výtlak200 t (standardní)
274 t (plný)
Délka47,5 m
Šířka13,5 m
Ponor0,9–2,3 m
PohonCOGAG
Rychlost55 uzlů
Posádka15–18
Výzbroj1× 76mm kanón Oto-Melara 76/62SR
8× Naval Strike Missile
2× Mistral

Stavba

Realizaci programu provádělo konsorcium Skjold Prime tvořené francouzskou loděnicí DCNS (především bojový řídící systém Senit 2000) a norskými firmami Umoe Mandal a Kongsberg Defence & Aerospace.[1] Celkem bylo loděnicí Umoe Mandal postaveno šest jednotek této třídy. Jako první byl do služby 17. dubna 1999 zařazen Skjold (P960). Když se osvědčil, bylo v červnu 2002 přiobjednáno dalších pět jednotek pojmenovaných Storm (P961), Skudd (P962), Steil (P963), Glimt (P964) a Gnist (P965).[2]

Jednotky třídy Skjold:

JménoZaložení kýlu[3]Spuštěna[3]Vstup do službyStatus
Skjold (P960)4. srpna 1997 22. září 199817. dubna 1999aktivní
Storm (P961)říjen 2005 30. říjen 20069. září 2010[4]aktivní
Skudd (P962)březen 20063. květen 2007 28. října 2010[4]aktivní
Steil (P963)říjen 200615. leden 200830. června 2011[4]aktivní
Glimt (P964)květen 2007 15. srpen 2008 29. březen 2012[3]aktivní
Gnist (P965)prosinec 200718. květen 20098. listopad 2012[3]aktivní

Konstrukce
Čtveřice člunů třídy Skjold
Skudd v Bergenu

Trup člunů je koncipován jako katamaran, který se při maximální rychlosti pohybuje na vzduchovém polštáři (koncepce Air Cushion Catamaran – ACC byla ověřena u minolovek třídy Oksøy). Pohon pomocí vodních trysek mu přitom dává velkou rychlost a obratnost. Trup je vyroben z kompozitu a je pokryt materiálem pohlcujícím radarové vlny.[2] Francouzský koncern DCNS vybavil všech šest jednotek třídy bojovým řídícím systémeme Senit 2000, vyvinutým ve spolupráci s firmou Kongsberg Defence and Aerospace (při modernizaci ho dostaly i hlídkové čluny třídy Hauk).[4] Pro řízení palby slouží systém Saab Ceros 200 kombinující radarové a optotronické senzory. Dále jsou vybaveny víceúčelovým radarem Thales MRR-3D-NG a průzkumným systémem CS-3701.[2]

Čluny jsou silně vyzbrojeny. Hlavňovou výzbroj představuje jeden 76mm rychlopalný kanón Oto Melara Super Rapid v přídově věži. Dále nesou osm norských protilodních střel Kongsberg Naval Strike Missile s dosahem 150 km. Čluny jsou též vybaveny dvojitým protiletadlovým raketovým kompletem velmi krátkého dosahu Mistral s dosahem 4 km.[2]

Pohonný systém je koncepce COGAG se dvěma páry plynových turbín – dvě jsou typu Pratt & Whitney ST18M a dvě typu Pratt & Whitney ST 40M. Ty dodávají energii dvojici vodních trysek Kamewa. Pro případ nouze mají čluny pomocné diesely MTU 6R TE92. Vzduch do vzduchového polštáře vhání dva dieselové motory MTU 12V TE92. Nejvyšší rychlost dosahuje 55 uzlů (přes 100 km/h).[2]

Prototyp byl původně vybaven pohonem koncepce CODAG, později ale byl přestavěn do výše uvedeného standardu.[2]

Modernizace

Projekt modernizace této třídy zpracovávají norské společnosti Umoe Mandal a Kongsberg. V květnu 2020 norská vláda požádala o urychlení těchto prací.[5]

Odkazy

Reference
  1. DCNS delivers final Skjold-class FPB to Royal Norwegian Navy [online]. Naval-technology.com [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Skjold Class Missile Fast Patrol Boats, Norway [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Skjold class Corvette Royal Norwegian Navy KNM HNoMS. www.seaforces.org [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
  4. Norwegian Navy to receive fifth Skjold-class patrol boat from DCNS [online]. Naval-technology.com, rev. 2012-11-20 [cit. 2012-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
  5. UMOE&Kongsberg cooperates to upgrade Skjold class corvettes of Norway [online]. Navalnews.net, 2020-09-15 [cit. 2020-09-15]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.