Třída S-80

Stavba nových ponorek, které by ve službě nahradily třídu Galerna z 80. let, byla plánována od roku 1989. Od počátku 90. let vznikaly první předběžné studie a své konkrétní požadavky začalo námořnictvo definovat po roce 1997.[1] Kontrakt na stavbu čtyř ponorek třídy byl zadán roku 2004 loděnici IZAR (později Navantia). Stavbu provádí pobočka loděnice v Cartageně. K zahájení prací na stavbě prototypu došlo roku 2005.[4] Původně měly být ponorky dodány v letech 2011-2014, kvůli dopadům ekonomické krize na Španělsko byl termín posunut na roky 2015–2019.[1]

Brzy však stavbu postihly také závažné technické problémy. V roce 2013 se při finální montáži prototypové jednotky Isaac Peral ukázalo, že ponorka je oproti výpočtům o cca 100 t přetížená. Jelikož mělo přetížení negativní vliv na chování ponorky při plavbě pod hladinou (fakticky by se nedokázala vynořit), loděnice Navantia byla nucena stavbu třídy S-80 pozastavit a jejich konstrukci výrazně upravit. Spolupracovala přitom se zkušenou americkou loděnicí General Dynamics Electric Boat.[5] Řešením se stalo prodloužení trupu ponorek vložením nové desetimetrové sekce. Nový termín dokončení prototypu proto byl posunut na rok 2018.[6]

Roku 2018 bylo španělským námořnictvem oznámeno, že předání první ponorky je očekáváno roku 2021, přičemž náklady na stavbu plavidel stoupnou na 3 miliardy euro (původně to mělo být 2,13 miliardy).[1] V polovině roku 2018 byl odhad termínu zařazení třídy posunut na roky 2022–2027 a náklady na celý program na 4 miliardy euro.[3]

Dne 18. prosince 2019 byl v loděnici Navantia slavnostně uzavřen tlakový trup prototypové ponorky Isaac Peral. Spuštění ponorky na vodu bylo plánováno na říjen 2020.[7] Ovšem i tento termín byl posunut. Definitivní termín spuštění prototypu na vodu byl stanoven na 22. dubna 2022. Ceremoniálu se zúčastní král Filip VI. Španělský s rodinou. Přijetí prototypu do služby je plánováno na rok 2023.[2]

Jednotky třídy S-80:[4]

Ponorky mají dvojitý trup. Tlakový trup ponorky má délku 51,76 metru a průměr 7,3 metru. Celkem má dvě paluby.[1] Největší hloubka ponoru je 450 m.[1] Ponorky ponesou několik sonarů americké firmy Lockheed Martin a budou vybaveny i vlečným sonarem firmy QinetiQ.[4] Lockheed Martin dodává rovněž bojový řídící systém ponorek.[1] Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů. Jedna ponorka unese až 18 dlouhých zbraní. Její výzbroj tvoří námořní miny SAES, těžká torpéda typů STN Atlas Elektronik DM2A4 Seehecht a protilodní střely Harpoon. V případě potřeby mohou nést rovněž střely s plochou dráhou letu UGM-86 Tomahawk. Pohonný systém tvoří tři diesely a jeden elektromotor, pohánějící jeden lodní šroub. Ponorky mají být vybaveny rovněž pohonem nezávislým na přístupu vzduchu BEST-AIP (Bio-Ethanol Stealth Technology - Air Independent Propulsion). Při stavbě bude integrován do třetí a čtvrté jednotky, přičemž první pár jej dostane až během služby v rámci generálních oprav.[8] Nejvyšší rychlost dosahuje 12 uzlů na hladině a 19 uzlů pod hladinou.[4] S AIP pohonem ponorka může plout až 1440 námořních mil rychlostí 15 uzlů.[1]

Třída se neúspěšně účastnila soutěže na náhradu ponorek australského námořnictva třídy Collins v rámci programu SEA 1000.[1]