Třída Oquendo

Třída Oquendo byla třída torpédoborců španělského námořnictva. Původně byla plánována stavba devíti jednotek této třídy, v původní podobě ale byla dokončena pouze jedna. Další dva torpédoborce byly dokončeny v radikálně modernizované podobě, některými prameny považované za samostatnou třídu Roger de Lauria. Španělské námořnictvo třídu provozovalo v letech 1960–1988. Byly to poslední postavené torpédoborce španělského námořnictva.[3][4] Jejich službu komplikovalo a zkrátilo využití nespolehlivého pohonného systému.[4]

Třída Oquendo
Marqués de la Ensenada (D43)
Obecné informace
UživateléŠpanělské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě3
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Audaz
Technické údaje Oquendo[1]
Výtlak2050 t (standardní)
2765 t (plný)
Délka116,5 m
Šířka11,1 m
Ponor3,6 m
Pohon2 turbíny, 3 kotle
2 lodní šrouby
60 000 hp
Rychlost39 uzlů
Dosah5000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka267
Výzbroj6× 114mm kanón (3×2)
6× 40mm kanón (6×1)
4× 20mm kanón (4×1)
2× 533mm torpédomet
Hedgehog
Technické údaje Roger de Lauria[2]
Výtlak3012 t (standardní)
3785 t (plný)
Délka119,3 m
Šířka13 m
Ponor5,6 m
Rychlost31 uzlů
Posádka318
Výzbroj3× 127mm kanón (3×2)
2× 533mm torpédomet
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadlavrtulník

Stavba

Španělsko plánovalo stavbu rozsáhlé třídy devíti torpédoborců vycházejících z předválečné francouzské třídy Le Hardi.[3] Jejich stavba byla schválena roku 1943, ale stavba se velmi protahovala kvůli technickým problémům.[4] Roku 1951 byly v loděnici EN Bazán ve Ferrolu založeny kýly prvních tří jednotek, přičemž stavba zbývajících šesti (Blas de Lezo, Blasco de Garay, Bonifaz, Gelmirez, Langara a Recalde) byla roku 1953 zrušena před založením kýlu.[1] Prototyp Oquendo byl do služby zařazen roku 1960, ale zjištěné vážně problémy se stabilitou si brzy vynutily jeho přestavbu, po které se do služby podruhé vrátil roku 1963.[3]

Rozestavěná druhá a třetí jednotka (Roger de Lauria a Marqués de la Ensenada) byly na základě zkušeností s prototypem odtaženy do Cartageny, kde byly radikálně přestavěny. Mimo jiné byl jejich trup prodloužen a rozšířen, přičemž torpédoborce dostaly americkou výzbroj a elektroniku, která jejich bojové schopnosti posunula na úroveň modernizace FRAM II americké třídy Gearing.[2][3]

Jednotky třídy Oquendo / Roger de Lauria:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Oquendo (D41)EN Bazán, Ferrol15. června 19515. září 195613. září 1960Vyřazen 1978.
Roger de Lauria (D42)EN Bazán, Ferrol a Cartagena4. září 195112. listopadu 1958 /
29. srpna 1967
30. května 1969Vyřazen 1982.
Marqués de la Ensenada (D43)EN Bazán, Ferrol a Cartagena4. září 195115. července 1959 /
2. března 1968
10. září 1970Dne 2. října 1981 byl poškozen teroristickým útokem. Při opravě využity díly z vyřazené sesterské lodě Roger de Lauria. Vyřazen 1988.

Konstrukce

První skupina (Oquendo)

Výzbroj zahrnovala šest 114mm kanónů ve dvoudělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi), šest 40mm kanónů, čtyři 20mm kanóny, dva 533mm torpédomety (torpéda Mk.32[4]) a dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog.[3] Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady francouzských turbín Rateau-Bretagne o výkonu 60 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Modernizace

Po zařazení do služby se projevila nedostatečná stabilita plavidla, která si vynutila zásadní úpravy. Mimo jiné byl přidán balast, odstraněna zadní dělová věž a všechny 20mm kanóny. Zároveň byla instalována britská elektronika. Standardní výtlak narostl na 2582 t, plný na 3005 t, ponor se zvětšil na 3,8 metru a rychlost torpédoborce poklesla na 32,4 uzlu.[3]

Druhá skupina (Roger de Lauria a Marqués de la Ensenada)

Roger de Lauria (D42)

Elektroniku představoval hladinový vyhledávací radary SPS-10, 2D vzdušný vyhledávací radar SPS-40, navigační radar Decca RM-426, střelecký radar Mk.25, dále sonary SQS-32 a SQS-10. Výzbroj představovalo šest 127mm kanónů ve dvoudělových věžích, dva 533mm torpédomety a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Plavidla byla vybavena přistávací plochou pro protiponorkový vrtulník.[3]

Odkazy

Reference

  1. OQUENDO destroyers (1960) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ROGER DE LAURIA destroyers (1969-1970) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 168. (česky)
  4. OQUENDO CLASS DESTROYERS [online]. KBismarck.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.