Třída Le Hardi

Třída Le Hardi
	Le Hardi
Obecné informace
Uživatelé	Francouzské námořnictvo
Typ	torpedoborec
Lodě	8
Osud	potopeny
Předchůdce	třída Mogador
Nástupce	třída T 47
Technické údaje Le Hardi
Výtlak	1772 t (standardní); 2577 t (plný)[1]
Délka	111,6 m (mezi svislicemi); 117,2 m (max.)
Šířka	11,1 m
Ponor	4,2 m
Pohon	4 kotle, 2 turbínová soustrojí; 2 lodní šrouby; 58 000 shp
Rychlost	37 uzlů
Dosah	3100 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	187
Výzbroj	6× 130mm kanón (3×2); 2× 37mm kanón (1×2); 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2); 7× 550mm torpédomet (1×3, 2×2); 1 spouštěč hlubiných pum
Technické údaje L`Intrépide
Výtlak	2215 t (standardní); 2929 t (plný)
Délka	118,6 m (mezi svislicemi)
Šířka	11,88 m
Ponor	4,2 m
Pohon	4 kotle, 2 turbínová soustrojí; 2 lodní šrouby; 62 000 shp
Rychlost	35 uzlů
Výzbroj	6× 130mm kanón (3×2); 8× 13,2mm kulomet Hotchkiss (4×2); 6× 550mm torpédomet (2×3)

Třída Le Hardi byla třída torpédoborců francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo rozestavěno dvanáct jednotek této třídy, z toho osm bylo dokončeno. Ve službě byly v letech 1940–1942. V listopadu 1942 všechny v Toulonu potopily vlastní posádky, aby nebyly ukořistěny Němci. Italové je roku 1943 vyzvedli, ale žádný už nebyl opraven.

Stavba

Roku 1932 byla schválena stavba nové třídy torpédoborců s rychlostí 34–35 uzlů, které měly operovat společně s bitevní křižníky třídy Dunkerque.[2] Návrh byl dokončen roku 1934, přičemž kýl prototypu byl založen roku 1936.[2] Do stavby třídy Le Hardi se zapojily tři francouzské loděnice. Sedm jednotek stavěla loděnice Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne, tři jednotky loděnice Forges et Chantiers de la Gironde v Bordeaux a dvě jednotky loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes. V letech 1936–1938 byla zahájena stavba osmi jednotek první série, které byly do služby přijaty roku 1940. Následně v letech 1939–1940 začala stavba dalších čtyř protiletadlových torpédoborců vylepšené druhé série. Tři byly z programu pro rok 1938 a jeden z programu pro rok 1939. Jejich dokončení zabránila válka.[3] Tři byly roku 1945 sešrotovány a pouze nedokončený L`Aventurier byl nějaký využíván jako ponton. Dne 28. dubna 1940 byla schválena stavba dalších tří jednotek, ale vlivem vývoje války už ani nedošlo k jejich objednání.[2]

Jednotky třídy Le Hardi:[3]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Osud
Le Hardi	Ateliers et Chantiers de la Loire	1936	4. května 1938	červen 1940	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR37, neopraven. Po italské kapitulaci zajat Němci a později potopen v Janově.
Fleuret	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1936	28. července 1938	červen 1940	Od dubna 1941 Le Foudroyant. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR36, neopraven. Po italské kapitulaci zajat Němci a později potopen v Toulonu jako blokádní loď.
Epée	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1936	26. října 1938	červen 1940	Od dubna 1941 L`Adroit. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR33, neopraven. Později zajat Němci.
Casque	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1936	2. listopadu 1938	červen 1940	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy, neopraven a potopen spojeneckým letectvem.
Lansquenet	Forges et Chantiers de la Gironde	1936	20. května 1939	červen 1940	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR34, neopraven. Po zajetí Němci přejmenován na TA34. Dne 24. dubna 1945 potopen v Janově.
Mameluk	Ateliers et Chantiers de la Loire	1937	18. února 1939	červen 1940	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy, dne 6. srpna 1944 poškozen spojeneckým letectvem.
Le Corsaire	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1938	14. listopadu 1939	červen 1940	Od dubna 1941 Siroco. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR32, neopraven. Zajat Němci a potopen v Janově jako blokádní loď.
Le Filibustier	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1938	14. prosince 1939	červen 1940	Od dubna 1941 Bison. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR35. Později potopen Němci v Toulonu jako blokádní loď.
L`Intrépide	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1939	26. dubna 1941	–	Stavba zrušena. Sešrotován 1945.
Le Téméraire	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1939	7. listopadu 1941	–	Stavba zrušena. Sešrotován 1945.
L`Aventurier	Forges et Chantiers de la Gironde	1939	20. dubna 1947	–	Stavba zrušena. Sešrotován 1960.
L`Opiniâtre	Forges et Chantiers de la Gironde	1940	–	–	Stavba zrušena. Sešrotován 1945.

Konstrukce

Torpédoborce Foudroyant a Le Hardi potopené v Toulonu

Torpédoborce třídy Le Hardi potopené v Toulonu

Hlavní výzbroj představovalo šest 130mm kanónů umístěných ve třech plně uzavřených dvoudělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi). Stejné kanóny nesla i třída Dunkerque. Dosahovaly rychlosti palby až 14–15 výstřelů za minutu, ale nebylo je možné použít proti letadlům. Doplňovaly je dva 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů (jeden trojitý a dva dvojité). Dále nesly jeden spouštěč se zásobou osmi hlubinných pum. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Sural-Norguet a dvě turbínová soustrojí Rateau-Bretagne o výkonu 58 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů. Dosah byl 3100 námořních mil při 10 uzlech, 1900 námořních mil při 25 uzlech a 1000 námořních mil při rychlosti 35 uzlů.[2]

Modifikace

Torpédoborce první série měly roku 1941 posílenu lekhou výzbroj o dva 25mm kanóny, čtyři 13,2mm a pět 8mm kulometů.[2]

Čtyři jednotky druhé série byly stavěny podle upraveného projektu. Měly prodloužený trup a o přibližně 450 tun větší výtlak. Instalovány byly vylepšené 130mm kanóny, použitelné i proti letadlům. Doplňovalo je osm 13,2mm kulometů a šest 550mm torpédometů. Torpédoborce nenesly protiponorkovou výzbroj. Přestože výkon pohonného systému byl navýšen na 62 000 shp, rychlost poklesla na 35 uzlů.[2]

Operační nasazení

Osm dokončených torpédoborců bylo ve službě od roku 1940. Po francouzské kapitulaci v roce 1940 zůstaly všechny pod kontrolou vlády Vichistické Francie. Po její okupaci německou armádou všechny dne 27. listopadu 1942 na základně v Toulonu potopily vlastní osádky. Tři torpédoborce později vyzvedli Italové, opravit je ale již nestihli.

Odkazy

Reference

GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 270. (anglicky)
Gardiner, 1980, s. 271.
LE HARDI destroyers (1940) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Le Hardi na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[con-1] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 270. (anglicky)

[con2-2] Gardiner, 1980, s. 271.

[nav-3] LE HARDI destroyers (1940) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)