Třída Lupo

Třída Lupo je třída víceúčelových fregat, stavěných pro italské námořnictvo loděnicí Cantieri Navali Riuniti (CNR). Celkem bylo postaveno 18 lodí této třídy. Mimo Itálii měly dva zahraniční uživatele – námořnictva Peru a Venezuely. Čtyři fregaty postavené pro Irák mu nebyly předány kvůli zbrojnímu embargu. Fregaty této třídy jsou stále v aktivní službě.

Třída Lupo
Třída Artigliere
Almirante Brión (F-22)
Obecné informace
UživateléItalské námořnictvo
Peruánské námořnictvo
Peruánská pobřežní stráž
Venezuelské námořnictvo
Typfregata
Lodě18
Osudaktivní (2016)
Předchůdcetřída Alpino
Nástupcetřída Maestrale
Technické údaje
Výtlak2208 t (standardní)
2525 t (plný)
Délka113,55 m
Šířka12 m
Ponor3,54 m
PohonCODOG
Rychlost35 uzlů
Dosah4350 nám. mil při 16 uzlech
Posádka194
Výzbroj1× 127mm/54
4× 40mm/70 DARDO (2×2)
Otomat Mk 2 (8×1)
RIM-7 Sea Sparrow
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla1-2× vrtulník

Stavba

Jednotky třídy Lupo / Artigliere:[1]

JménoUživatelSpuštěna na voduVstup do službyStatus
Lupo (F 564)Itálie / Peru197620. září 1977Prodána do Peru, zařazena 3. listopadu 2004 jako BAP Palacios (FF 56), aktivní.
Sagittario (F 565)Itálie / Peru197718. listopadu 1978Prodána do Peru, zařazena 23. ledna 2006 jako BAP Quiñónes (FF 58), aktivní.
Perseo (F 566)Itálie / Peru19781. března 1980Prodána do Peru, zařazena 26. června 2006 jako BAP Bolognesi (FF 57), aktivní.
Orsa (F 567)Itálie / Peru19791. března 1980Prodána do Peru, zařazena 3. listopadu 2004 jako BAP Aguirre (FF 55), aktivní.
Artigliere (F 582)Itálie19835. července 1996vyřazena 13. prosince 2013
Aviere (F 583)Itálie19845. července 1996vyřazena 2. října 2019
Bersagliere (F 584)Itálie19855. července 1996vyřazena 17. dubna 2018
Granatiere (F 585)Itálie19845. července 1996vyřazena 30. září 2015
Carvajal (FF 51)Peru19765. února 1979Vyřazena 23. prosince 2013, od 9. února 2014 provozována Peruánskou pobřežní stráží jako Guardiamarina San Martín (PO 201), aktivní.
Villavicencio (FF 52)Peru197825. června 1979Aktivní
Montero (FF 53)Peru198229. července 1984Aktivní
Mariátegui (FF 54)Peru198428. prosince 1987Aktivní
Mariscal Sucre (F-21)Venezuela197814. července 1980Aktivní
Almirante Brión (F-22)Venezuela19797. března 1981Aktivní
General Urdaneta (F-23)Venezuela19797. srpna 1981Aktivní
General Soublette (F-24)Venezuela19804. prosince 1981Aktivní
General Salóm (F-25)Venezuela198030. dubna 1982Aktivní
Almirante García (F-26)Venezuela198030. července 1982Aktivní

Konstrukce

127mm kanón fregaty Mariscal Sucre

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón (délka hlavně 54 ráží) v dělové věži na přídi a dva dvojhlavňové 40mm kanóny Bofors (délka hlavně 70 ráží) systému DARDO ve věžích po stranách hangáru. Osm protilodních střel Otomat Mk 2 je umístěno po stranách nástavby a hangáru. Na střeše hangáru je navíc osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel RIM-7 Sea Sparrow. Protiponorkovou výzbroj představují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je přistávací plocha a hangár pro jeden vrtulník, obvykle typu AB-204 či AB-212. Pokud je hangár složený, může být na palubě ještě druhý vrtulník.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Při běžné plavbě lodě pohání dva diesely GMT 230-20M, díky kterým mohou plout rychlostí až 20 uzlů. V bojové situaci lodě pohání pouze dvě plynové turbíny General Electric LM2500. Nejvyšší rychlost je v takovém případě 35 uzlů.

Uživatelé

Itálie

Zakotvené fregaty General Urdaneta a General Salóm. Dobře je patrný hangár pro vrtulník, po jehož stranách jsou věže systému DARDO. Na střeše je osminásobné silo Albatros pro střely Aspide a patrné jsou i kontejnery protilodních střel.

Italské námořnictvo nejprve v letech 1977–1980 zařadilo do služby čtyři fregaty – Lupo, Sagittario, Perseo a Orsa. Tyto fregaty byly na počátku 90. let modernizovány a po roce 2000 vyřazeny a prodány do Peru. Druhá čtveřice fregat – Artigliere, Aviere, Bersagliere a Granatiere, byla původně stavěna pro Irácké námořnictvo. Jelikož však vypukla Íránsko-irácká válka a na dovoz zbraní do těchto zemí bylo uvaleno embargo, fregaty téměř 10 let marně čekaly na jiného kupce a nakonec je do roku 1996 převzali Italové jako třídu Artigliere. Všechny byly upraveny pro potřeby nového vlastníka, například byla odstraněna jejich protiponorková výzbroj a střely RIM-7 Sea Sparrow nahradil typ Aspide.

Peru

Těžký protiponorkový vrtulník na zádi fregaty Mariategui

Peruánské námořnictvo zakoupilo fregaty Carvajal, Villavisencio, Montero a Mariátegui. První dvě byly postaveny v Itálii a dokončeny v roce 1979, zatímco druhý pár stavělo Peru v licenci v přístavu Callao a dokončilo je mezi lety 1984–1987. Lišily se například použitými radary a střelami Aspide namísto typu Sea Sparrow. V letech 2004–2006 k nim Peru přikoupilo vyřazené italské fregaty Aguirre, Palacios, Bolognesi a Quiñones, téže třídy.

Venezuela

Venezuela v letech 1980–1982 zařadila do svého námořnictva šest fregat této třídy, pojmenovaných Mariscal Sucre (F 21), Almirante Brión (F 22), General Urdaneta (F 23), General Soublette (F 24), General Salóm (F 25) a Almirante García (F 26).

V letech 1998–2002 byly první dvě fregaty modernizovány americkou loděnicí Ingalls Shipbuilding. Modernizace dalších plavidel byla zastavena po převzetí vlády Hugem Chávezem. Menší opravy fregaty General Soublette byly provedeny ve Venezuele, avšak další provoz třídy výrazně zkomplikovalo embargo na dovoz náhradních dílů z roku 2006. Fregaty General Urdaneta, General Salóm a Almirante García proto byly od roku 2004 odstaveny v loděnici DIANCA. V roce 2015 bylo oznámeno, že opravu a modernizaci fregaty General Soublette zajistí kubánská loděnice Astillero Empesa Militar Industrial Gramna. Ta však s opravou západních plavidel nemá zkušenosti.[2]

Odkazy

Reference

  1. Class Artigliere (Lupo) Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10. (anglicky)
  2. Evropské střely pro raketové čluny Turkmenistánu. ATM. 2015, roč. 47, čís. 4, s. 69. ISSN 1802-4823.

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.