Třída Lindau (typ 320)

Třída Lindau (typ 320) je třída minolovek německého námořnictva. Celkem bylo postaveno 18 jednotek této třídy. Byly to první válečné lodě postavené v Německu od druhé světové války.[2] Jednotlivá plavidla později prošla třemi různými typy modernizací, po kterých dostala označení typ 331A, typ 331B a typ 351. Zahraničními uživateli Německem vyřazených plavidel se staly Estonsko, Litva, Lotyšsko a Gruzie.

Třída Lindau (typ 320, 331A, 331B, 351)
Sūduvis (M 52, ex Koblenz M 1071)
Obecné informace
UživateléNěmecké námořnictvo
Estonské námořnictvo
Litevské námořnictvo
Lotyšské námořnictvo
Gruzínská pobřežní stráž
Typminolovka
Lodě18 (typ 320)
2 (typ 331A, přestavba)
10 (typ 331B, přestavba)
6 (typ 351, přestavba)
Osudaktivní (2015)
Technické údaje
Výtlak388 t (standardní)
463 t (plný)
Délka47,1 m
Šířka8,3 m
Ponor3 m
Pohon2 diesely
Rychlost17 uzlů
Dosah1400 nám. mil při 16 uzlech[1]
Posádka34[1]
Výzbroj1× 40mm kanón
RadarTRS/N nebo Kelvin Hughes 14/9
SonarDSQS-11
Ostatní1× PAP-104
Technické údaje Typ 351
Výtlak388 t (standardní)
488 t (plný)
Ponor2,8 m
Posádka44
Výzbroj1× 40mm kanón
2× FIM-92 Stinger
RadarTRS/N nebo Kelvin Hughes 14/9 nebo SPS-64
SonarDSQS-11
Ostatní3× Seehunde/Troika

Stavba

Celkem bylo loděnicí Burmeister v Brémách postaveno 18 minolovek této třídy.

Jednotky třídy Lindau:

JménoModernizaceSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Lindau (M 1072)331B195724. dubna 1958roku 2000 darována Estonsku jako Sulev (M 312), aktivní.[1][3]
Göttingen (M 1070)331Bvyřazena
Koblenz (M 1071)331B19578. července 19581999-2000 získána Litvou jako Sūduvis (M 52), aktivní.[1][4]
Wetzlar (M 1075)331Bvyřazena
Tübingen (M 1074)331Bvyřazena
Schleswig (M 1073)351
Paderborn (M 1076)351
Weilheim (M 1077)331Bvyřazena, muzejní loď
Cuxhaven (M 1078)331B195811. března 1959roku 2000 darována Estonsku jako Wambola (M 311), aktivní.[1][3]
Düren (M 1079)351
Marburg (M 1080)331B195811. června 19591999-2000 získána Litvou jako Kursis (M 51), vyřazen.[1][4]
Konstanz (M 1081)351
Wolfsburg (M 1082)351
Ulm (M 1083)351
Flensburg (M 1084)331A3. prosince 1959vyřazena, muzejní loď[1]
Minden (M 1085)331B21. května 1960roku 1997 získána Gruzií jako hlídková loď pobřežní stráže Ayety (P 22),[5] ve službě.[1]
Fulda (M 1086)331Avyřazena
Völkingen (M 1087)331B195921. května 1960roku 1999 získána Lotyšskem jako Nemejs (03), ve službě.[1][6]

Konstrukce

Ulm (M 1083)
Kursis (M 51)

Typ 320

Trup byl vyroben ze dřeva a nástavba z nemagnetických materiálů.[2]

Typ 321A/B

V letech 1968-1971 byly minolovky Fulda a Flensburg přestavěna na plavidla pro vyhledávání min (minehunting) typu 321A. Následně bylo dalších 10 jednotek přestavěno na verzi typ 321B, lišící se pouze absencí zatahovatelného šroubu Scholtel pro pomalé manévrování. Minolovky typu 321A/B měly demontováno klasické minolovné vybavení. K vyhledávání a likvidaci min sloužilo šest potápěčů a dva dálkově ovládané ponorné prostředky PAP-104.[2] Ty mohly operovat ve vzdálenosti 500 od mateřských plavidel v hloubce do 60 metrů. Nalezené miny likvidovaly přiložením výbušniny.

Pohonný systém trořily dva diesely MTU 16V538 TB90 o celkovém výkonu 5000 bhp. Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů a dosah 1400 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]

Typ 351

Trojice plavidel Seehunde

Šest jednotek bylo v letech 1979-1983 přestavěno na plavidla pro vyhledávání min, schopná likvidace klasických, magnetických i akustických min. Každé plavidlo neslo systém Troika se třemi dálkově ovládanými odminovacími plavidly Seehund. Další specializované vybavení představovalo mechanické odminovací zařízení SGC-21 a zvukový generátor.[2]

Operační služba

Minolovky Schleswig a Padeborn byly nasazeny ve válce v Perském zálivu.[7]

Odkazy

Reference

  1. Class Lindau (Type 331B) Coastal Minehunter [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky)
  2. CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 174.
  3. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 71.[Dále jen Pejčoch (2008)]
  4. [Pejčoch (2008), s. 198.]
  5. [Pejčoch (2008), s. 95.]
  6. [Pejčoch (2008), s. 199.]
  7. [Pejčoch (2008), s. 224.]

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.