Třída Kaiser Max (1875)

Třída Kaiser Max byla třída kasematových obrněných lodí Rakousko-uherského námořnictva. Oficiálně vznikla přestavbou pancéřových fregat třídy Kaiser Max, ale ve skutečnosti se jednalo o nová plavidla. Ve službě byly v letech 1876–1904. Následně byly využívány v pomocných rolích. Po první světové války dvě získala Jugoslávie a třetí se roku 1919 potopila.[1]

Třída Kaiser Max
SMS Prinz Eugen
Obecné informace
Uživatelé Rakousko-uherské námořnictvo
Jugoslávské královské námořnictvo
Typkasematová obrněná loď
Lodě3
Osudvyřazeny
PředchůdceErzherzog Albrecht
NástupceTegetthoff
Technické údaje
Výtlak3548 t
Délka75,87 m (max.)
Šířka15,25 m
Ponor6,15 m
Pohon4 kotle, 1 parní stroj
plachty
Rychlost13,28 uzlu
Dosah2000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka400
Výzbroj8× 210mm kanón (8×1)
4× 90mm kanón (4×1)
2× 70mm kanón (2×1)
6× 47mm kanón (6×1)
5× kulomet (5×1)
4× 350mm torpédomet
Pancíř203mm boky
115mm přepážky
125mm kasemata

Stavba
Základní uspořádání třídy

Z politických důvodů rakousko-uherské námořnictvo nezískalo prostředky na stavbu tří nových kasematových lodí, ale pouze na přestavbu zastaralých pancéřových fregat třídy Kaiser Max. Jednalo se však o de facto nové lodě. Z původních plavidel totiž byly použity jen pohonné systémy bez kotlů, vybrané části pancéřovaní a dalšího vybavení, přičemž byly postaveny nové železné trupy, kterým byla dána jména původních plavidel. „Přestavbu“ dvou plavidel provedla v letech 1874–1876 loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a jedné v letech 1874–1878 námořní arzenál v Pule. Důsledkem zvoleného přístupu přitom bylo, že „přestavěná“ plavidla byla třikrát dražší, než kdyby byla rovnou objednána jako nová.[1]

Jednotky třídy Kaiser Max:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStav
Kaiser MaxSTT14. února 187428. prosince 187526. října 1876Vyřazena 1904. Od roku 1909 plovoucí kasárna v Kotoru. Po světové válce předána Jugoslávii a přejmenována na Tivat. Další osud plavidla je nejasný.
Don Juan d'AustriaSTT14. února 187425. října 187526. června 1876Vyřazena 1904. Přestavěna na oprávárenskou loď Vulkan. Po světové válce zkonfiskována Itálií a později přisouzena Jugoslávii, která ji však nepřevzala a další osud plavidla je nejasný.
Prinz EugenPulaříjen 18747. září 1877listopad 1878Vyřazena 1904. Od roku 1905 plovoucí kasárna. V roce 1919 se za nejasných okolností potopila.

Konstrukce
Kaiser Max, Prinz Eugen a Don Juan d'Austria

Hlavní výzbroj tvořilo osm 21cm kanónů Krupp L/20 v pancéřované kasematě uprostřed trupu. Doplňovala je čtyři 9cm děla Uchatius a dvě 7cm děla. Plavidla měla taketáž o ploše 1633,15 m2. Dále měla čtyři kotle a jeden nízkotlaký dvouválcový horizontální parní stroj (o výkonu 2755 ihp), roztáčející jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,28 uzlu.[1] Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]

Modernizace

Roku 1880 byla plocha plachet redukována na 1158,6 m2.[1] Výzbroj byla zároveň posílena o čtyři 350mm torpédomety. V 90. letech 19. století bylo instalováno šest rychlopalných 4,7cm kanónů, tři 4,7cm revolverové kanóny Hotchkiss a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfelt.[2]

Odkazy

Reference
  1. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 270. (anglicky)
  2. KAISER MAX centre battery ships (1876-1878) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.