SMS Erzherzog Albrecht (1872)
SMS Erzherzog Albrecht byla kasematová obrněná loď Rakousko-uherského námořnictva. Ve službě byla v letech 1874–1908. Následně byla využívána jako pomocné plavidlo. Roku 1920 byla v rámci reparací předána Itálii.
 | |
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | kasematová obrněná loď |
| Uživatelé: | Rakousko-uherské námořnictvo |
| Jméno podle: | Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský |
| Zahájení stavby: | 1. června 1870 |
| Spuštěna na vodu: | 24. dubna 1872 |
| Uvedena do služby: | červen 1874 |
| Osud: | vyřazena |
| Předchůdce: | Custozza |
| Následovník: | třída Kaiser Max |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 5980 t[1] |
| Délka: | 89,69 m (max.) |
| Šířka: | 17,15 m |
| Ponor: | 6,72 m |
| Pohon: | 8 kotlů, 1 parní stroj 3969 ihp |
| Palivo: | uhlí |
| Rychlost: | 12,84 uzlu |
| Posádka: | 540 |
| Pancíř: | 203mm boky 177mm kasematy |
| Výzbroj: | 8× 240mm kanón 6× 90mm kanón |
Stavba
Inženýr Josef von Romako při návrhu tohoto plavidla aplikoval zkušenosti z bitvy u Visu. Postavila jej loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu. Kýl lodi byl založen 1. června 1870, trup lodi byl spuštěn na vodu 24. dubna 1872 a hotová bitevní loď byla do služby přijata v červnu 1874.[1]
Konstrukce
Plavidlo bylo vyzbrojeno osmi 24cm kanóny Krupp L/22 a šesti 9cm kanóny Krupp L/24 BL. Děla byla umístěna v dvoupatrové pancéřované kasematě, přičemž část jich mohla střílet směrem vpřed. Trup plavidla byl navíc opatřen klounem. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a jeden dvouválcový horizontální parní stroj o výkonu 3969 ihp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,84 uzlu.[1] Dosah byl 2300 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.
Modifikace
V 80. letech 19. století výzbroj posílily dva 66mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. V roce 1892 byly instalovány ještě čtyři 47mm kanóny, pět revolverových 47mm kanónů a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfeldt. Zároveň původní jeden komín nahradily dva nižší.
Služba
Plavidlo bylo ve službě v letech 1874–1908. Roku 1908 bylo vyřazeno z první linie a využíváno ve výcviku dělostřelců pod novým jménem SMS Feuerspeier. Od roku 1915 sloužilo jako plovoucí kasárna. Po válce bylo v rámci reparací předáno Itálii a přejmenováno na Buttafuoco. Později bylo sešrotováno.[1]
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 269. (anglicky)
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 331.