Třída Kaiser Franz Joseph I.

Třída Kaiser Franz Joseph I. byl první třída chráněných křižníků Rakousko-uherského námořnictva, postavených v letech 1888–1892. Skládala se ze dvou jednotek – Kaiser Franz Joseph I. postavila loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu, zatímco křižník Kaiserin Elisabeth byl postaven námořním arzenálem v Pule.[2] Jejich neobvykle silná torpédová výzbroj vedla k tomu, že byly zpočátku označovány Torpedo-Rammschiff.[3] Bylo to proto, že jejich původním určením byl doprovod torpédových plavidel.[zdroj?!] K tomuto účelu však nebyly nikdy použity, protože nově stavěným torpédoborcům a torpédovkám již nestačili rychlostí.[4]

Třída Kaiser Franz Joseph I.
SMS Kaiser Franz Joseph I. po výměně 240mm děl za ráži 150mm
Obecné informace
Uživatelé Rakousko-uherské námořnictvo
Typchráněný křižník
LoděKaiser Franz Joseph I.
Kaiserin Elisabeth
Zahájení stavby1888
Spuštění na vodu1889 a 1890
Uvedení do služby1890 a 1892
NástupceZenta
Technické údaje
Výtlak4030 t
DélkaKaiser Franz Joseph I.:
97,90 m mezi svislicemi
103,7 m celkem[1]
Šířka14,72 m[1]
PonorKaiser Franz Joseph I.:
5,28 m na přídi
6,08 m u zádě[1]
Pohon4 kotle
2 horizontální tříválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí
8000 HP
Rychlost19 uzlů (35,2 km/h)
Posádka367
Výzbroj(po dokončení):
2× 240 mm Krupp
6× 150 mm Krupp
16×[zdroj?!] 47 mm
2× 70 mm[zdroj?!]
[zdroj?!] torpédomet
Pancíř56mm paluba
velitelská věž 90
barbety 150mm děl 90 mm

Konstrukce

SMS Kaiserin Elisabeth na fotografii z roku 1906
SMS Kaiser Franz Joseph I. v Číně

Lodě měly dva komíny a dva stěžně. Po dokončení tvořily hlavní výzbroj dva 240mm kanóny Krupp, umístěné po jednom v barbetách na přídi a zádi. V kasematech na bocích trupu bylo šest 150mm kanónů Krupp, které doplňovalo šestnáct 47mm[zdroj?!] a dva 70mm kanóny[zdroj?!]. Torpédometů bylo šest.[zdroj?!] Později obě 240mm děla nahradila 150mm děla z plzeňské Škodovky.[3] U každé lodi se jejich instalace lišila. Děla Kaiserin Elisabeth chránily jen 50mm silné štíty, zatímco pro dvě nová děla lodi Kaiser Franz Joseph I. byly použity dělové věže.[5]

Lodě měly čtyři kotle, dva trojčinné expanzní parní stroje o výkonu 8000 HP, které roztáčely dva lodní šrouby. Zásoba uhlí byla 650 tun a dosah lodí 3000 námořních mil. Nejvyšší rychlost byla 19 uzlů.[6]

Základem pancéřování byla pro chráněné křižníky obvyklá 57mm silná pancéřová paluba pod čárou ponoru, chránící strojovny, kotelny a muniční sklady. Velitelskou věž chránil 90mm pancíř a stejně silný pancíř měly i barbety 150mm děl.[6]

Osudy

Námořníci ze SMS Kaiserin Elisabeth v Japonsku

Křižník Kaiserin Elisabeth se na počátku první světové války nacházel na Dálném Východu, kde se zapojil do obrany jediné plnohodnotné německé námořní základny Čching-tao, obležené japonskými vojsky. Přístav bránily také německý křižník SMS Cormoran, dělové čluny třídy Iltis – SMS Iltis, SMS Jaguar, SMS Tiger a SMS Luchs a torpédový člun S90. Bitva o Čching-tao znamenala zánik všech těchto plavidel. Z křižníku Kaiserin Elisabeth byly demontovány jeho 150mm a 47mm kanóny, které byly použity na souši a i vlastní posádka lodi se na zemi zapojila do obrany přístavu. Když se přiblížil pád základny, posádky jednotlivé lodě sami potopily (pouze torpédoborec S-90 se neúspěšně pokusil o únik).[7] Křižník Kaiserin Elisabeth byl potopen 2. listopadu 1914 a přičemž obránci základny se vzdali o pět dní později.

Kaiser Franz Joseph I. se v roce 1918 přidal k neúspěšné vzpouře v Boce Kotorské, válku ale přečkal a byl po jejím skončení byl předán Francii. V říjnu 1919 se křižník převrátil a potopil v bouři u Boky Kotorské.

Reference

  1. VEPERDI, András. AUSTRO-HUNGARIAN CRUISERS [PDF online]. mateinfo.hu [cit. 2016-04-02]. S. 11 a 12. Dostupné online. (anglicky)
  2. KOSOUR, Ladislav. TŘÍDA KAISER FRANZ JOSEPH I [online]. Rev. 2009-08-12. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  3. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 123. (česky)
  4. Zkáza křižníku Kaiserin Elisabeth. Historie a plastikové modelářství. 1998, roč. VIII, čís. 3, s. 20–25. [Dále jen Novák (1998)]
  5. Novák (1998), s. 24
  6. Novák (1998), s. 25
  7. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 237. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.