Třída Hugin

Třída Hugin byla třída raketových člunů švédského námořnictva. Třídu tvořilo celkem 16 jednotek. Vyřazeny byly do roku 2004.

Třída Hugin
Munin (P152)
Obecné informace
UživateléŠvédské námořnictvo
Typraketový člun
Lodě16
Osudvyřazeny
PředchůdceJägaren (P150)
Nástupcetřída Stockholm
Technické údaje
Výtlak140 t (standardní)
170 t (plný)
Délka36,5 m
Šířka6,5 m
Ponor1,7 m
Pohon2 diesely
Rychlost34 uzlů
Posádka20
Výzbroj1× 57mm kanón Bofors
2-4× Penguin Mk II
Saab ELMA (4×9)

Stavba

Třída vycházela z norských raketových člunů třídy Snøgg. Vhodnost této konstrukce pro švédské podmínky byla vyzkoušena na prototypu Jägaren (P150), dodaném roku 1972 z Norska. Po úspěšných zkouškách tohoto plavidla byla roku 1975 objednána stavba dalších 16 raketových člunů třídy Hugin. Jedenáct plavidel postavila norská loděnice Bergens Mekaniske Verksteder a pět norská loděnice Westermoens Batbyggeri v Mandalu. Čluny byly do služby zařazeny v letech 1978-1982.

Jednotky třídy Hugin:

JménoSpuštěnaVstup do službyStatus
Hugin (P151)19773. července 1978vyřazen
Munin (P152)19773. července 1978vyřazen
Magne (P153)197812. října 1978vyřazen
Mode (P154)197812. ledna 1979vyřazen
Vale (P155)197826. dubna 1979vyřazen
Vidar (P156)197910. srpna 1979vyřazen
Mjölner (P157)197924. října 1979vyřazen
Mysing (P158)197914. února 1980vyřazen
Kaparen (P159)19797. srpna 1980vyřazen
Väktaren (P160)197919. září 1980vyřazen
Snapphanen (P161)198014. ledna 1981vyřazen
Spejaren (P162)198021. března 1981vyřazen
Styrbjörn (P163)198026. října 1981vyřazen
Starkodder (P164)198124. srpna 1981vyřazen
Tordön (P165)198126. října 1981vyřazen
Tirfing (P166)198121. ledna 1982vyřazen

Konstrukce

Hugin (P151)

Původní výzbroj tvořil jeden dvouúčelový 57mm kanón Bofors v příďové dělové věži a dvě až čtyři protilodní střely Penguin Mk II. Později byla výzbroj rozšířena o čtyři salvové vrhače hlubinným pum Saab ELMA a systém řízení palby Nobel-Tech 9LV200 Mk 2. Pohonný systém tvořily dva diesely MTU 20V6 TB90. Ty byly vymontovány z vyřazených torpédových člunů třídy Plejad. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.

Odkazy

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.