Třída Hämeenmaa

Třída Hämeenmaa je třída víceúčelových minonosek Finského námořnictva. Jejich hlavním úkolem jsou celoroční minové operace v Baltském moři, ale mohou být nasazeny také při plnění hlídkových, eskortních, protiponorkových, transportních a zásobovacích úkolů, nebo jako mateřské lodě menších plavidel.[1] Jsou to první finské válečné lodě v jejichž konstrukci byly použity technologie stealth.[2] Třídu tvoří dvě jednotky nesoucí tradiční jména Hämeenmaa a Uusimaa. Obě byly v letech 2006-2007 modernizovány a jsou i nadále v aktivní službě.[2] Minonoska Hämeenmaa je od roku 2013 vlajkovou lodí Finského námořnictva.[3]

Třída Hämeenmaa
Uusimaa (05) po modernizaci
Obecné informace
Uživatelé Finské námořnictvo
Typminonoska
Lodě2
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Pansio
Technické údaje před modernizací (1992–2006)
Výtlak1 000 t (standardní)
1 330 t (plný)
Délka77,8 m
Šířka11,3 m
Ponor3 m
Pohon2 diesely
Rychlost20 uzlů (37 km/h)
Posádka45 důstojníků a námořníků
Výzbroj2× 40mm kanón Bofors
4× 23mm kanón ZU-23-2 (2×2)
raketomet Sadral (6 hl.)
protiletadlové řízené střely Mistral
RBU-1200
2× skluzavka
150 min
Radar3× Selesmar ARPA
SonarSimrad SS 304
Technické údaje po modernizaci (2006–)
Výtlak1 450 t (plný)
Výzbroj1× 57mm kanón Bofors L/70
2× 12,7mm kulomet
vertikální odpalovací zařízení (8 hl.)
protiletadlové řízené střely Umkhonto-IR
RBU-1200
2× skluzavka
150 min
RadarFuruno
EADS TRS3D-16ES
SonarKongsberg SS2030
Kongsberg ST2400

Pozadí vzniku

Obě dvě jednotky této třídy postavila v letech 1991–1992 finská společnost Finnyards (nyní STX Finland Cruise Oy) v loděnici Rauma. Do služby byly zařazeny roku 1992.[2]

Jednotky třídy Hämeenmaa:[4]

JménoZahájení stavbySpuštěnaZařazení do službyPoznámka
Hämeenmaa (02)2. dubna 199111. listopadu 199115. dubna 1992aktivní
Uusimaa (05)12. listopadu 1991červen 19922. prosince 1992aktivní

Konstrukce

Uusimaa (05) před modernizací
Vrhač raketových hlubinných pum RBU-1200 na palubě minonosky Uusimaa (05)

Po dokončení

Plavidla mají ocelový trup a hliníkové nástavby. Při jejich projektování bylo dbáno na redukci singatur. Proto nemají ani klasický komín a vývody zplodin jsou vyvedeny na bocích trupu nad čárou ponoru. Mají na čáře ponoru zesílený trup a z ledoborců odvozený tvar přídě, což jim umožňuje plavbu až 40 centimetrů silným ledem (klasifikace ICE-1A).[1]

Elektroniku tvořily tři navigační radary Selesmar ARPA, systém řízení palby Radamec 2400 pro 40mm kanóny, jednoduché zaměřovače Galileo pro 23mm kanóny a trupový sonar Simrad SS 304. Obranu posiloval systém pro radiotechnický průzku Matilda a dva vrhače klamných cílů Super Barricade.[1]

Hlavňová výzbroj se skládala ze dvou 40mm kanónů Bofors L/70 a dvou až tří 23mm dvojkanónů SAKO M85. Třetí 23mm dvojkanón byl obvykle nahrazen šestinásobným protiletadlovým raketovým kompletem krátkého dosahu Sadral se střelami Mistral s dosahem 6 km. K ničení ponorek slouží dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-1200. Plavidla nesou čtyři řady kolejnic pro vypouštění námořních min. Celkem jich na palubu mohou vzít až 150 kusů.[5] Miny jsou do moře shazovány otvorem v záďovém zrcadle, krytým sklopnou rampou. Druhá nákladová rampa byla ukryta pod výklopnou přídí.[1]

Pohonný systém tvoří dva diesely Wärtsilä-Vasa 16V22MD, každý o výkonu 5200 kW, roztáčející dva lodní šrouby s nastavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů. Manévrovací schopnosti zlepšuje příďové dokormidlovací zařízení.[1]

Modernizace

Uusimaa (05) po modernizaci
Detailní pohled na vrhač klamných cílů Rheinmetall MASS

Loděnice Aker Yards provedla v letech 2006-2007 střednědobou modernizaci obou jednotek. Provedené úpravy měly dále zvětšit víceúčelovost plavidel. Kvůli zlepšení nautických vlastností došlo ke zrušení (zavaření) výklopné přídě a instalaci aktivních ploutvových stabilizátorů na trup. Na zádi je přistávací plocha pro vrtulník.[1]

Nová sestava elektroniky, senzorů, navigačních a komunikačních systémů byla unifikována s  raketovými čluny třídy Hamina.[1] Původní trojnožkový stožár nahradily dva zcela nové. Instalovány byly navigační radary Furuno[2], bojový řídící systém ANCS 2000, přehledový radar EADS TRS3D-16ES, optotronický systém EOMS kategorie IRST, švédský systém řízení palby SAAB CEROS 200 pro 57mm kanón, systém pro radiotechnický průzkum Thales DR3000 SIEWS a dva vrhače klamných cílů Rheinmetall MASS.[1] Instalován byl také trupový sonar Kongsberg SS2030 a sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Kongsberg ST2400.[2]

Většina původní výzbroje byla sejmuta a nahrazenou jinou. Na přídi se objevila dělová věž s dvoučelovým 57mm kanónem Bofors L/70 (pochází ze starších vyřazených lodí), který doplnily dva 12,7mm kulomety NSV. V zadní části nástavby bylo instalováno osminásobné vertikální vypouštěcí silo pro protiletadlové řízené střely Umkhonto-IR (lokální označení ItO 04) s dosahem 12 km.[2] Ponechány byly oba vrhače RBU-1200.[2]

Odkazy

Reference

  1. ZAJAC, Ivan. Poslední z rodu minonosek. Military revue. 2017, roč. 13, čís. 3, s. 45. ISSN 1805-0247.
  2. Hameenmaa Class, Finland [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Zajac, 2017, s. 46.
  4. Zajac, 2017, s. 47.
  5. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 76. (česky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.