Třída Guépard
Třída Guépard byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1929. Všechny byly za války zničeny.
| Třída Guépard | |
|---|---|
 Guépard | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Regia Marina |
| Typ | torpedoborec |
| Lodě | 6 |
| Osud | 6 potopeno |
| Předchůdce | třída Chacal |
| Nástupce | třída Aigle |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2436 t (standardní) 3200 t (plný)[1] |
| Délka | 123,1 m (mezi svislicemi) 130,2 m (max.) |
| Šířka | 11,76 m |
| Ponor | 4,68 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 64 000 shp |
| Rychlost | 35,5 uzlu |
| Dosah | 3450 nám. mil při 14,5 uzlech |
| Posádka | 230 |
| Výzbroj | 5× 138,6mm kanón (5×1) 4× 37mm kanón (4×1) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2) 6× 550mm torpédomet (2×3) 4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum |
Stavba
Torpédoborce Guépard, Bison a Lion byly objednány v rámci programu pro rok 1925 a zbývající tři sesterské lodě v rámci programu pro rok 1926. Oproti předcházející třídě nesly silnější výzbroj, měly výkonnější pohonný systém a dosahovaly vyšší rychlosti.[1] Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1929–1931. Dvě jednotky postavily loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu a Ateliers et Chantiers de France v Dunkerku. Po jednom torpédoborci postavily loděnice Ateliers et Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire, Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire.
Jednotky třídy Guépard:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Guépard | Arsenal de Lorient | 1927 | 19. dubna 1928 | srpen 1929 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut, neopraven a 11. března 1944 potopen spojeneckým letectvem.[1] |
| Bison | Arsenal de Lorient | 1927 | 29. října 1928 | říjen 1930 | Dne 3. května 1940 u norského pobřeží potopen německými letadly. |
| Lion | Ateliers et Chantiers de France | 1927 | 5. srpna 1929 | únor 1931 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut Italy a po opravě zařazen jako FR21. Dne 9. září 1943 po italské kapitulaci potopen v La Spezia, aby nepadl do německých rukou. |
| Valmy | Ateliers et Chantiers de Penhoët | 1927 | 19. května 1928 | leden 1930 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut Italy a přejmenován na FR24, ale neopraven. V září 1943 ukořistěn Němci. V dubnu 1945 potopen v Janově. |
| Verdun | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1927 | 4. července 1928 | duben 1930 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut. |
| Vauban | Ateliers et Chantiers de France | 1929 | 1. února 1930 | únor 1931 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Neopraven. |
Konstrukce
Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Doplňovaly je čtyři protiletadlové 37mm kanóny (lafetované po dvou), čtyři 13,2mm kulomety a šest 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily čtyři vrhače hlubinných pum Thornycroft a dva spouštěče hlubinných pum. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí Parsons (Lion a Vauban měly turbíny Zoelly) o výkonu 64 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Plavidla měla čtyři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu.[1] Dosah byl 3450 námořních mil při rychlosti 14,5 uzlu.
Modifikace
V roce 1940 protiletadlovou výzbroj posílilo několik 25mm kanónů a 8mm kulometů.[1]
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 264. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
