Třída Chacal

Třída Chacal byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1925. Všechny byly za války ztraceny. Jeden po opravách sloužil do roku 1954.

Třída Chacal
Tigre
Obecné informace
UživateléFrancouzské námořnictvo
Svobodní Francouzi
Typtorpedoborec
Lodě6
Osud5 ztraceno
1 vyřazena
Předchůdcetřída L'Adroit
Nástupcetřída Guépard
Technické údaje
Výtlak2126 t (standardní)
2950–3050 t (plný)[1]
Délka119,7 m (mezi svislicemi)
126,78 m (max.)
Šířka11,32 m
Ponor4,1 m
Pohon5 kotlů, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
50 000 shp
Rychlost35 uzlů
Dosah3300 nám. mil při 13,5 uzlech
Posádka195
Výzbroj5× 130mm kanón (5×1)
2× 75mm kanón (2×1)
6× 550mm torpédomet (3×2)
4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum

Stavba

Stavba této třídy byla objednána na základě programu pro rok 1922. Jejich koncepce byla zčásti inspirována britskými a německými vůdčími loděmi torpédoborců z období první světové války. Německý torpédoborec S113 po válce francouzské námořnictvo provozovalo jako Amiral Sénès.[1] Šest jednotek této třídy bylo dokončeno v letech 1925–1927. Do stavby se zapojily čtyři loděnice. Po dvou kusech postavily loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu a Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire. Dále po jednom loděnice Ateliers et Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire a Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes.[2]

Jednotky třídy Chacal:[2]

JménoLoděniceZahájení stavbySpuštěnaVstup do službyOsud
ChacalAteliers et Chantiers de Penhoët192327. září 1924červen 1926Dne 24. května 1940 poblíž Boulogne potopen německými letadly.
JaguarArsenal de Lorient192217. listopadu 1923červen 1926Dne 23. května 1940 potopen německými rychlými čluny S21 a S23.
LéopardAteliers et Chantiers de la Loire192329. září 1924říjen 1927Dne 3. července 1940 obsazena Brity. Získali ji Svobodní Francouzi. Dne 27. května 1943 ztroskotal u Libyjského pobřeží poblíž Tobrúku.
LynxAteliers et Chantiers de la Loire192324. února 1924srpen 1927V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. V roce 1944 byl vyzvednut a sešrotován.
PanthèreArsenal de Lorient192227. října 1924listopad 1926V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen Italy, přejmenován na FR22, definitivně potopen v roce 1943 v La Spezia.
TigreAteliers et Chantiers de Bretagne19232. srpna 1924prosinec 1925V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen Italy, opraven a vrácen do služby jako FR23. Po italské kapitulaci byl 28. října 1943 předán Svobodným Francouzům. Vyřazen 1954.

Konstrukce
Panthère
Chacal

Výzbroj tvořilo pět 130mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Ty doplňovaly dva 75mm kanóny a šest 550mm torpédometů. K protiponorkovému boji sloužily čtyři vrhače se zásobou třiceti hlubinných pum a dva spouštěče se zásobou šestnáct hlubinných pum.[1] Pohonný systém tvořilo pět kotlů du Temple a dvě turbínová soustrojí Rateau-Bretagne o výkonu 50 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.[2] Dosah byl 3300 námořních mil při rychlosti 13,5 uzlu a 2900 námořních mil při rychlosti 6 uzlů.[1]

Modifikace

Výzbroj byla během služby upravována. Roku 1939 bylo rozhodnuto torpédoborce přezbrojit na protiletadlová plavidla, ale tento projekt byl později zrušen. Po vypuknutí války byl jeden 130mm kanón nahrazen osmi 13,2mm kulomety. Torpédoborce byly zároveň vybaveny sonarem.[1]

V březnu 1942 byla dokončena úprava silami Svobodných Francouzů púrovozovaného torpédoborce Léopard. Dva jeho kotle byly nahrazeny bunkrem pro dalších 780 tun uhlí. Díky tomu se jeho dosah zvětšil na 4200 námořních mil při rychlosti 13 uzlů. Zároveň byla posílena protiletadlová výzbroj. Podobně byl upraven rovněž torpédoborec Tigre.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chacal-class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 264. (anglicky)
  2. CHACAL destroyers (1925 - 1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-01]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.