Třída Duca d'Aosta

Křižníky byly mírně větší než předchozí třída Raimondo Montecuccoli a bylo u nich dále zesíleno pancéřování. Pro udržení rychlosti, srovnatelné s předchozími třídami, byl posílen pohonný systém.[2] Celkem byly postaveny dva křižníky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v letech 1932–1933, v letech 1934–1935 byly rozestavěné lodě spuštěny na vodu a v letech 1934–1936 byly zařazeny do služby.[1]

Jednotky třídy Duca d'Aosta:

Výzbroj představovalo osm 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šest 100mm kanónů, osm 37mm kanónů, dvanáct 13,2mm kulometů a šest 533mm torpédometů. Křižníky byly vybaveny jedním katapultem a až dvěma hydroplány. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dvě sestavy turbín o výkonu 110 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlu. Dosah byl 3900 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

Sovětský křižník Kerč (ex Emanuele Filiberto Duca d'Aosta)

Křižníky byly nasazeny ve druhé světové válce. V červenci 1940 se oba účastnily bitvy u Punta Stilo. Duca d'Aosta bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty. Eugenio di Savoia byl v červnu 1942 nasazen proti britské Operaci Harpoon a naopak Duca d'Aosta vyplul proti souběžně probíhající Operaci Vigorous.

Oba křižníky válku přečkaly a po ní byly v rámci reparací předány SSSR a Řecku. Duca d'Aosta získal 12. února 1949 Sovětský svaz, ve kterém sloužil pod názvem Stalingrad (později Kerč). V březnu 1958 křižník změnil svou roli na cvičnou loď OS-32.[3] Eugenio di Savoia získalo 1. července 1951 Řecko jako náhradu za italskou ponorkou potopený malý křižník Elli.[4] Po přejmenování Elli se stal vlajkovou lodí řeckého námořnictva. Vyřazen byl roku 1964.[5]