Ponorková základna Keroman

Velkoadmirál Karl Dönitz rozhodl o vybudování základny 28. června 1940. Od února 1941 do ledna 1942 byly postaveny tři gigantické železobetonové konstrukce na poloostrově Keroman. Jmenují se K1, K2 a K3. V roce 1944 byly zahájeny práce na čtvrté stavbě. Základna byla schopna pojmout do krytu třicet ponorek. I když byl Lorient těžce poškozen spojeneckými nálety, námořní základna přežila až do konce války.

Protože Spojenci nemohli zničit ani základnu, ani ponorky, rozhodli se zničit město a přístav Lorient, aby zabránili zásobování základny. Bez doplňování paliva, zbraní (např. torpéd) a proviantu se stal pro U-boaty nemožný návrat k válečnému hlídkování v Atlantském Oceánu. Mezi 14. lednem 1943 a 17. únorem 1943 spojenecká letadla shodila 500 vysoce výbušných bomb a více než 60 000 zápalných bomb na Lorient; téměř 90% města bylo srovnáno se zemí.

Po válce byla základna využívána francouzským námořnictvem až do roku 1997.[1]

V současné době je základna Keroman otevřena pro veřejnost. Součástí prohlídky je i ponorkový blok K3. Jeho střecha (železobetonová, silná od 3,4 m do 7 m) je také přístupná, stejně jako bývalé protiletadlové věže na vrcholu základny. Věž nabízí výhled na přístav a bývalé sídlo velkoadmirála Karla Dönitze (Kriegsmarine) přes záliv na Larmor-Plage. Je možné také navštívit ponorku Flore (S645) (třída Daphné), která byla spuštěna v roce 1961.

• 
  Keroman I a Keroman III od moře
• 
  suchý dok na U-37 v roce 1940
• 
  druhý Dom-Bunkr
• 
  Přeprava mezi Keroman I a Keroman II.
• 
  vlevo stěna Keroman IV
• 
  uvnitř doku v Keroman III
• 
  ponorka Flore (S645) vystavená v muzeu
• 
  Keroman I a II
• 
  Keroman III