Třída D'Estienne d'Orves
Třída D'Estienne d'Orves (jinak též projekt A 69) je třída malých fregat francouzského námořnictva určených k protiponorkovým operacím v pobřežních vodách a ke službě v zámoří. Francouzi je tradičně označují jako avíza. Třída se skládá ze 20 jednotek, postavených loděnicí Arsenal de Lorient v letech 1976–1984. K roku 2018 je devět francouzských lodí v aktivní službě, dvě byly sešrotovány, šest jich provozuje Turecko jako třídu Burak a tři další byly postaveny pro argentinu jako třída Drummond. Ta je nasadila ve falklandské válce.
| Třída D'Estienne d'Orves (A 69) | |
|---|---|
 Commandant Ducuing (F795) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Turecké námořnictvo Argentinské námořnictvo |
| Typ | fregata avízo |
| Lodě | 20 |
| Osud | aktivní (2021) |
| Předchůdce | třída Commandant Rivière |
| Nástupce | třída Floréal |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1100 t (standardní) 1250 t (plný) |
| Délka | 80 m (max.) |
| Šířka | 10,3 m |
| Ponor | 3 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 23,5 uzlu |
| Dosah | 4500 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 105 |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 2× 20mm kanón (2×1) 2× 12,7mm kulomet (2×1) 2× MM38 Exocet (2×1) 1× 375mm protiponorkový raketomet (6 hl.) 4× 550mm torpédomet (4×1) |
| Radar | DRBN-32, DRBV-51A, DRBC-32E |
| Sonar | DUBA-25 |
Francouzská plavidla této třídy a třídy Flamant má v letech 2025–2029 nahradit 10 oceánských hlídkových lodí vyvinutých v rámci programu Patrouilleur Océanique (PO).[1]
Stavba
Všech 20 jednotek této třídy postavila francouzská loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu.
Jednotky třídy D'Estienne d'Orves:[2][3]
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| D'Estienne d'Orves (F781) | 1. června 1973 | 10. září 1976 | Vyřazena 1999, prodána Turecku jako Beycoz. |
| Amyot d'Inville (F782) | 30. listopadu 1974 | 13. října 1976 | Vyřazena 1999, prodána Turecku jako Bartın. |
| Drogou (F783) | 30. listopadu 1974 | 30. září 1976 | Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bodrum. |
| Détroyat (F784) | 31. ledna 1976 | 4. května 1977 | Vyřazena 1997. |
| Jean Moulin (F785) | 31. ledna 1976 | 11. května 1977 | Vyřazena 1999. |
| Quartier-Maître Anquetil (F786) | 7. srpna 1976 | 15. června 1979 | Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bandırma. |
| Commandant de Pimodan (F787) | 7. srpna 1976 | 20. května 1978 | Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bozcaada. |
| Second-Maître Le Bihan (F788) | 13. srpna 1977 | 11. července 1979 | Vyřazena 2000, prodána Turecku jako Bafra. |
| Lieutenant de vaisseau Le Hénaff (F789) | 16. září 1978 | 13. února 1980 | Aktivní. |
| Lieutenant de vaisseau Lavallée (F790) | 29. května 1979 | 9. října 1980 | Aktivní. |
| Commandant l'Herminier (F791) | 7. března 1981 | 19. ledna 1986 | Aktivní. |
| Premier-Maître L'Her (F792) | 28. června 1980 | 5. prosince 1981 | Aktivní. |
| Commandant Blaison (F793) | 7. března 1981 | 28. dubna 1982 | Aktivní. |
| Enseigne de vaisseau Jacoubet (F794) | 26. září 1981 | 23. října 1982 | Aktivní. |
| Commandant Ducuing (F795) | 26. září 1981 | 17. března 1983 | Aktivní. |
| Commandant Birot (F796) | 22. května 1982 | 14. března 1984 | Aktivní. |
| Commandant Bouan (F797) | 23. března 1983 | 31. října 1984 | Aktivní. |
| Drummond (31) | 5. března 1977 | Aktivní. | |
| Guerrico (32) | 13. září 1977 | Aktivní. | |
| Granville (33) | 28. června 1980 | 22. června 1981 | Aktivní. |
Konstrukce
Elektroniku tvoří radary DRBN-32, DRBV-51A a DRBC-32E, sonar DUBA-25 a systém elektronického boje ARBR-16.[2] Lodě mohou nést i výsadkový oddíl 18 mužů. V dělové věži na přídi je umístěn 100mm kanón Creusot-Loire o délce hlavně 55 ráží. Lehkou hlavňovou výzbroj tvoří dva 20mm kanóny a dva 12,7mm kulomety. Údernou výzrojí jsou dva protilodní střely MM.38 Exocet (část dostala čtyři modernější MM.40 Exocet). Protiponorkovou výzbroj tvoří jeden šestihlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors na zádi a čtyři pevné 550mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Plavidla pohánějí dva diesely SEMT Pielstick 12PC2 V400. Maximální rychlost je 23,3 uzlu. Dosah je 4500 námořních mil při 15 uzlech.
Odkazy
Reference
- Euronaval: First details of the Patrouilleurs Océanique (PO) platform unveiled [online]. Navalnews.com, rev. 2020-10-23 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
- D'ESTIENNE D'ORVES corvettes (1976 - 1986) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Class d'Estienne d'Orves Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-20. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída D'Estienne d'Orves na Wikimedia Commons