Třída Cressy

Třída Cressy byl první postavenou třídou pancéřových křižníků Britského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1902–1921. Účastnily se první světové války. Tři jednotky byly ve válce potopeny.

Třída Cressy
HMS Cressy
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy
Typpancéřový křižník
Lodě6
Osud3 potopeny
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Diadem
Nástupcetřída Drake
Technické údaje
Výtlak12 000 t[1]
Délka134,11 m (mezi svislicemi)
143,87 m (max.)
Šířka21,18 m
Ponor7,92 m
Pohon30 kotlů, 2 parní stroje
21 000 ihp
Rychlost21 uzlů
Posádka760
Výzbroj2× 234mm kanón (2×1)
12× 152mm kanón (12×1)
12× 76mm kanón (12×1)
3× 47mm kanón (3×1)
2× 457mm torpédomet
Pancířpaluba 76 mm
boky 152 mm
152mm kasematy
velitelská věž 152 mm

Stavba

Stavba šesti pancéřových křižníků této třídy byla objednána v rámci stavebního programu pro roky 1897/1898. Křižníky konstrukčně vycházely z chráněných křižníků třídy Diadem, měly však jinak řešené pancéřování, silnější pohonný systém a silnější výzbroj odpovídající třídě Powerful. Šest jednotek této třídy bylo postaveno v letech 1898—1904.[1]

Jednotky třídy Cressy:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
AboukirFairfield, Govan9. listopadu 189816. května 19003. dubna 1902Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9.
BacchanteJohn Brown, Clydebank15. února 189921. února 190125. listopadu 1902Prodán do šrotu 1920.
CressyFairfield, Govan12. října 18984. prosince 189928. května 1901Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9.
EuryalusVickers, Barrow18. července 189920. května 19015. ledna 1904Prodán do šrotu 1920.
HogueVickers, Barrow14. července 189813. srpna 190019. listopadu 1902Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9.
SutlejJohn Brown, Clydebank15. srpna 189818. listopadu 18996. května 1902Prodán do šrotu 1921.

Konstrukce

Ilustrace dobře ukazuje rozmístění výzbroje a pancéřování.

Pancéřování tvořila 76mm pancéřová paluba a 152mm boční pancéřový pás o výšce 4,5 metru, končící 36 metrů před zádí lodě. Stejnou sílu mělo i pancéřování velitelské věže a kasemat 152mm děl.[2] Základem výzbroje byly dva 234mm kanóny v jednohlavňových věžích na přídi a zádi, které doplňovalo dvanáct 152mm kanónů v bočních kasematách. Dále lodě nesly dvanáct 76mm kanónů, tří 47mm kanóny a dva 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 30 kotlů Belleville a dva čtyřválcové trojčinné parní stroje, o výkonu 21 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů.[1]

Osudy

Spuštění křižníku HMS Euryalus
Pohlednice zobrazující úspěšný útok ponorky U 9

Všech šest lodí bylo nasazeno v první světové válce, ovšem tři z nich byly ztraceny na jejím samém počátku. Cressy, Aboukir, Bacchante, Hogue a Euryalus tvořily vzdálené krytí britských lodí v první bitvě u Helgolandské zátoky, která se stala jednoznačným britským úspěchem. Krátce poté však nastalo vystřízlivění.

Aboukir, Cressy a Hogue byly 22. září 1914 potopeny torpédy německé ponorky SM U 9, které velel kapitán-poručík Otto Eduard Weddigen. Weddigen potřeboval k potopení tří pancéřových křižníků pouhých pět torpéd, přičemž mu nahrála nedbalost britského velitele, který se domníval, že jeho svaz narazil na miny a začal na místě potopení se záchrannými pracemi. Tím se i z ostatních lodí staly snadné cíle německého ponorkáře. Potopení lodí bylo šokem pro britskou veřejnost.[3]

O tři dny později Weddinen potopil ještě britský chráněný křižník Hawke a obdržel za jeho potopení nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite. Byl to již čtvrtý pancéřový křižník, který dokázal potopit v krátké době.[4]

Bacchante a Euryalus operovaly v letech 1915—1916 u Dardanel. Zbylé tři křižníky válku přečkaly a byly v letech 1920—1921 sešrotovány.

Odkazy

Reference

  1. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 68. (anglicky)
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 138. (česky)
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 95. (česky)[Dále jen Hrbek 2001]
  4. Hrbek 2001, s. 97.

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. (česky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.