Třída CA

Italská společnost Caproni na konci třicátých let z vlastní iniciativy zahájila vývoj miniponorek, jejichž hlavními úkoly měla být obrana přístavů a pobřežní ofenzivní akce proti nepřátelským plavidlům.[3] Italské námořnictvo objednalo dva čluny (CA1 a CA2), které byly na vodu spuštěny v letech 1937–1938.[1] Do služby vstoupily v dubnu 1938. Zkoušky prokázaly nevhodnost miniponorek pro ofenzivní akce. Miniponorky byly uskladněny a společnost Caproni využila skušenosti ze zkoušek při vývoji výkonnějších a větších miniponorek třídy CB. V průběhu války byly čluny CA1 a CA2 reaktivovány a upraveny pro speciální operace. Zároveň byly objednány ještě dva čluny druhé série (CA3 a CA4), od počátku postavené pro diverzní operace.[3] Na vodu byly spuštěny v letech 1942–1943.[1] Do služby vstoupily v lednu 1943.[4]

Jednotky třídy CA:[1]

K útoku na New York měla miniponorku třídy CA přepravit oceánská ponorka Leonardo da Vinci

Po příjetí člunů CA1 a CA2 do služby v dubnu 1938 začalo jejich testování v Benátské laguně. Zkoušky prokázaly jejich nevhodost pro původně zamýšlené nasazení proti nepřátelským plavidlům. Poté byly oba čluny odzbrojeny a uloženy do skladu.[3]

Po vypuknutí druhé světové války začala zvláštní jednotka Královského námořnictva Xª Flottiglia MAS (10. flotila torpédových člunů, zvaná též Decima MAS) provádět speciální operace proti spojeneckým přístavům. Angelo Belloni a Eugenio Wolk začaly rozvíjet koncept využití miniponorek k průniku do nepřátelských přístavů a podminování tamních plavidel s využitím žabích mužů. Požadavek Decima MAS na přidělení miniponorek třídy CB byl zamítnut, ale jako náhradu v září 1941 získala reaktivované čluny CA1 a CA2. Upravené čluny byly úspěšně testovány od listopadu 1941 a února 1942. Testy pokračovaly i během léta 1942. Decima MAS na jejich základě objednala dvě další miniponorky druhé série, od počátku postavené pro její operace.[3]

Vedení Decima MAS považovalo za nejlepší nasazení člunů proti přístavům na pobřeží Atlantiku. Předpokládalo totiž, že budou slaběji střežené. V červenci 1942 byla miniponorka CA2 vlakem přepravena na základnu BETASOM v Bordeaux. Na její nosič byla upravena, z francouzských přístavů operující, oceánská ponorka Leonardo da Vinci. Prostor pro usazení miniponorky byl vytvořen na přídí v místě odstraněného kanónu. Zkoušky součinnosti ponorky Leonardo da Vinci a miniponorky CA2 začaly v září 1942. Zkoušky byly úspěšné, ale samotná akce byla odložena, než budou dokončeny čluny druhé série a zároveň získany podrobnější informace o cílech. Ponorka Leonardo da Vinci se mezitím vrátila do běžné služby. Operace se měla uskutečnit v prosinci 1943. Za cíl operace byl zvolen New York (zvažován byl i západoafrický Freetown). Mateřská ponorka měla miniponorku přepravit do ústí řeky Hudson. Ta by vlastními silami doplula k zakotveným nákladním lodím, na které by žabí muži připevnili přísavné miny. Následovat měl návrat k mateřské ponorce. V případě úspěchu by tato operace měla především propagandistický význam. Uskutečnění akce zbránilo potopení mateřské ponorky Leonardo da Vinci v květnu 1943 a italská kapitulace v září 1943.[3][5]