Třída Beograd

Francouzský torpédoborec Simoun

Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy pojmenované po hlavních městech Srbska, Chorvatska a Slovinska Beograd, Ljublana a Zagreb. Plavidla byla objednána v roce 1936.[2] Zatímco první byl postaven ve francouzské loděnici Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire[3], zbylé dva postavila domácí loděnice Jadranska Brodogradilista ve Splitu. Na vodu byly spuštěny v letech 1937–1938 a do služby byly přijaty v roce 1939.[2]

Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny Škoda v jednohlavňových věžích, čtyři 40mm kanóny Bofors, šest 15mm kulometů a dva trojhlavňové 550mm torpédomety. Loď mohla nést až 30 min. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny Parsons a tři kotle Yarrow. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.[1] Dosah byl 1200 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[2]

Služba plavidel v jugoslávském námořnictvu skončila kvůli okupaci země v dubnu 1941.[1] Beograd dne 6. dubna 1941 poškodily německé střemhlavé bombarédry a dne 17. dubna 1941 jej Itaové ukořistili v Kotoru. Ve stejný den Zagreb vyhodila do vzduchu vlastní posádka a torpédoborec Ljublana byl rovněž ukořistěn Italy. Itálie oba získané torpédoborce zařadila do královského námořnictva jako Sebenico a Lubiana.[2] Modifikovanou výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny, jeden 37mm kanón, pět 20mm kanónů a šest 533mm torpédometů. Torpédoborec Lubiana dne 1. dubna 1943 ztroskotal na pobřeží Tunisu.[4]

Po italské kapitulaci Sebenico dne 11. září 1943 ukořistili Němci.[4] Kriegsmarine jej do služby zařadila jako TA 43.[3] Loď byla potopena vlastní posádkou dne 1. května 1945 poblíž Terstu.[2]