Třída Almirante Clemente

Třída Almirante Clemente
	General José Trinidad Moran (F-12)
Obecné informace
Uživatelé	Venezuelské námořnictvo; Venezuelská pobřežní stráž
Typ	eskortní torpédoborec; fregata
Lodě	6
Osud	aktivní (2015)[1]
Předchůdce	třída Nueva Esparta
Technické údaje
Výtlak	1300 t (standardní); 1500 t (plný)[1]
Délka	99,1 m
Šířka	10,8 m
Ponor	3,7 m
Pohon	2 parní turbíny; 2 kotle
Rychlost	32 uzlů
Dosah	3500 nám. mil při 12 uzlech
Posádka	162[1]
Výzbroj	2× 102mm kanón; 2× 40mm kanón; 4× 20mm kanón; 3× 533mm torpédomet (1×3); 2× vrhač hlubinných pum; 2× Hedgehog

Třída Almirante Clemente byla třída eskortních torpédoborců venezuelského námořnictva. Postaveny byly jako doplněk větších torpédoborců třídy Nueva Esparta. Ve své době se jednalo o moderní, velmi rychlá a silně vyzbrojená plavidla, která však trpěla příliš lehkou konstrukcí (pro italská plavidla to nebylo zcela neobvyklé).[2]

Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy, zařazených do služby v letech 1956-1957. Později byla plavidla přeřazena mezi fregaty (jejich trupové označení se změnilo z D na F). Dvě jednotky byly v polovině 80. let přestavěny na hlídkové lodě pro venezuelskou pobřežní stráž a představovují její největší válečné lodě.[3] K roku 2015 byly obě stále v aktivní službě.[1]

Pro portugalské námořnictvo byla postavena upravená fregata Pêro Escobar (F 335).[4]

Stavba

Stavba tří eskortních torpédoborců byla Venezuelou objednána roku 1953 u italské loděnice Ansaldo v Livornu. V roce 1954 byly objednány tři další. Stavba první trojice byla zahájena 5. května 1954 a v případě druhé trojice pak 12. prosince 1954. Do služby torpédoborce vstoupily v letech 1956–1957.

Jednotky třídy Almirante Clemente:

Jméno	Zahájení stavby	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Almirante Clemente (CG 11, ex D 12, ex F 11)	5. května 1954	12. prosince 1954	1956	v březnu 1986 převeden k pobřežní stráži, aktivní[1]
General Juan José Flores (D 13)	5. května 1954	7. února 1955	1956	vyřazen
General José Trinidad Moran (CG 12, ex D 22, ex F 12)	5. května 1954	12. prosince 1954	1957	v březnu 1986 převeden k pobřežní stráži, aktivní[1]
Almirante Brión (D 23)	12. prosince 1954	4. září 1955	1957	vyřazen
General José de Austria (D 32)	12. prosince 1954	15. července 1956	1957	vyřazen
Almirante José Garcia (D 33)	12. prosince 1954	12. října 1956	1957	vyřazen

Konstrukce

General José de Austria a Almirante José Garcia po modernizaci, 1962

Plavidla po dokončení nesla dva 102mm kanóny, dva 40mm kanóny, čtyři 20mm kanóny, jeden trojhlavňový 533mm torpédomet, dva vrhače hlubinných pum a dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog. Pohonný systém tvoří dva kotle Foster-Wheeler a dvě parní turbíny Parsons o celkovém výkonu 24 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]

Modernizace

Almirante Clemente po hloubkové modernizaci, 1987

Almirante Brión, General José de Austria a Almirante José Garcia byly roku 1962 v loděnici Ansaldo přezbrojeny. Demontovány byly všechny torpédomety a osm 20mm kanónů. Plavidla naopak dostala nový protiponorkový raketomet Lanciabaz a modernější elektroniku. Tato trojice modernizovaných plavidel byla vyřazena v letech 1976-1978, stejně jako jediné nemodernizované plavidlo General Juan José Flores.[2]

Almirante Clemente a General José Trinidad Moran v letech 1968-1975 prošly hloubkovou modernizací v britských loděnicích. Modernizovaná plavidla dostala radary Plessey AWS-2 a Selenia RTN-10X, navigační radar Decca 1226 a sonar Plessey MS-26. Novou výzbroj tvořily dva 76,2mm kanóny OTO-Melara Compact v jednodělových věžích, dvojitý 40mm kanón, přičemž protiponorkovou výzbroj stále tvořily dva klasické vrhače a dva vrhače Hedgehog. Takto modernizovaná plavidla zůstala ve službě až do roku 1983.[2]

V letech 1984-1985 byly Almirante Clemente a General José Trinidad Moran v italské loděnici CNR v Janově přestavěny na hlídkové lodě pro pobřežní stráž.[3] Hlavní změnou byla nová protiponorková výzbroj v podobě dvou trojhlavňových 324mm torpédometů (ostatní výzbroj zůstala beze změny).[2] Slabší pohonný systém o výkonu 6000 bhp plavidlům uděluje rychlost až 22 uzlů.[3]

Odkazy

Reference

Class Almirante Clemente Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-24. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 225.
PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 453.
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 17.

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Almirante Clemente na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[ref1-1] Class Almirante Clemente Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-24. (anglicky)

[ref4-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 225.

[ref2-3] PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 453.

[ref3-4] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 17.