Třída Nueva Esparta

Třída Nueva Esparta
	Zulia (D 21)
Obecné informace
Uživatelé	Venezuelské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Technické údaje
Výtlak	2600 t (standardní); 3330 t (plný)[1]
Délka	122,5 m
Šířka	13,1 m
Ponor	5,8 m
Pohon	2 převodové turbíny, 2 kotle
Rychlost	34 uzlů
Posádka	254
Výzbroj	6× 114mm kanón (3×2); 16× 40mm kanón (8×2); 3× 533mm torpédomet (1×3); 2× skluzavka hlubinných pum; 2× Squid
Radar	Type 276

Třída Nueva Esparta byla třída torpédoborců venezuelského námořnictva. Třídu tvořily tři jednotky postavené v anglických loděnicích. Ze služby byly vyřazeny v letech 1975 a 1978.[2]

Stavba

Tři torpédoborce této třídy postavila na základě objednávky z roku 1950 anglická loděnice Vickers Armstrongs Shipyards v Barrow-in-Furness. Hotová plavidla do služby vstoupila v letech 1953-1956.[2]

Jednotky třídy Nueva Esparta:[2]

Jméno	Zahájení stavby	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Nueva Esparta (D 11)	24. července 1951	9. listopadu 1952	8. prosince 1953	vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2
Zulia (D 21)	24. července 1951	29. června 1953	15. září 1954	vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2
Aragua (D 31)	29. června 1953	27. ledna 1955	14. února 1956	vyřazen 1975

Konstrukce

Nueva Esparta (D 11)

Hlavní výzbroj tvořilo šest britských plně automatických 114mm kanónů umístěných v plně uzavřených dvoudělových věžích. Jejich palbu řídily radary typu 276. Dále plavidla nesla osm 40mm dvoukanónů ve dvoudělových věžích, trojhlavňový 533mm torpédomet, dvě skluzavky a dva salvové vrhače hlubinných pum Squid. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbny o celkovém výkonu 50 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.[1]

Modernizace

Z torpédoborců Nueva Esparta a Zulia byly roku 1959 sejmuty torpédomety, které nahradil třetí vrhač Squid. V roce 1960 pak oba torpédoborce dostaly nové radary SPS-6 a SPS-12. Další modernizací prošel v letech 1968–1969 už jen torpédoborec Nueva Esparta. Byla sejmuta většina 40mm kanónů (až na čtyři) a na jejich místě byla instalována dvě čtyřnásobná odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Seacat ve verzi GWS-20.[2]

Odkazy

Reference

[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 224.]
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 222.[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Nueva Esparta na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[ref1b-1] [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 224.]

[ref1a-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 222.[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]