Třída Čikugo

Třída Čikugo byla lodní třída fregat Japonských námořních sil sebeobrany. Jejich hlavním úkolem bylo ničení ponorek ve vodách v okolí Japonska. Jednalo se o nejmenší válečné lodě na světě vybavené protiponorkovým systémem ASROC.[1] Japonsko plavidla tradičně klasifikuje jako eskortní torpédoborce, čemuž odpovídají trupová čísla s kódem DE – Destroyer Escort.

Třída Čikugo
Čikugo (DE-215)
Obecné informace
Uživatelé Japonské námořní síly sebeobrany
Typfregata
Lodě11
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Isuzu
NástupceIšikari
Technické údaje
Výtlak1500 t (standardní)
1800 t (plný)
Délka93,1 m
Šířka10,8 m
Ponor3,5 m
Pohon4 diesely
Rychlost25 uzlů
Posádka165
Výzbroj2× 76mm kanón (1×2)
2× 40mm kanón (1×2)
ASROC (1×8)
6× 324mm torpédomet (2×3)
RadarOPS-14
OPS-28
GFCS-1B
OPS-19
SonarQQS-3
SQS-35(J)

Stavba

Třídu tvořilo celkem 11 jednotek.

Jednotky třídy Čikugo:[2]

JménoZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
Čikugo (DE-215)9. prosince 196813. ledna 197031. července 1970vyřazen 15. dubna 1996
Ajase (DE-216)5. prosince 196916. září 196920. července 1971vyřazen 1. srpna 1996
Mikuma (DE-217)17. března 197016. února 197226. srpna 1971vyřazen 8. července 1997
Tokači (DE-218)11. prosince 197025. listopadu 197117. května 1972vyřazen 15. dubna 1998
Iwase (DE-219)6. srpna 197129. června 197212. prosince 1972vyřazen 16. října 1998
Čitose (DE-220)7. října 197125. ledna 197321. srpna 1973vyřazen 13. dubna 1999
Nijodo (DE-221)20. září 197228. srpna 19738. února 1974vyřazen 24. června 1999
Tešio (DE-222)11. července 197329. května 197410. ledna 1975vyřazen 27. června 2000
Jošino (DE-223)28. září 197322. srpna 19746. února 1975vyřazen 15. května 2001
Kumano (DE-224)29. května 197424. února 197519. listopadu 1975vyřazen 18. května 2001
Noširo (DE-225)27. ledna 197623. prosince 197630. června 1977vyřazen 13. března 2003

Konstrukce

Fregaty Noširo (DE-225) a Jošino (DE-223)
Ajase (DE-216)

Plavidla nesla vyhledávací letecký radar OPS-14, vyhledávací námořní radar OPS-28, střelecký radar GFCS-1B, navigační radar OPS-19 a pomocný systém NORL-5. Vybavena byla trupovým sonarem QQS-3 a sonarem s měnitelnou hloubkou ponoru SQS-35(J).[1]

Hlavňovou výzbroj tvořily dva 76mm kanóny ve věži na přídi a dva 40mm kanóny na zádi. K ničení ponorek sloužil především raketový systém ASROC s dosahem 9,2 km. Pro ten bylo neseno osm střel, které do cílové oblasti dopravovaly protiponorkové torpédo Mk 46. Protiponorkovou výzbroj doplnily dva trojhlavňové 324mm torpédomety typu 68, ze kterých byla vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 46.[1]

Pohonný systém tvořily čtyři diesely (Mitsubishi-Burmeister & Wain UEV30/40 u lodí DE 215, 217–219, popř. Mitsui 28VBC-38 na ostatních) o výkonu 11 930 kW, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 110. (česky)
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 290. (česky)

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.