Třída Isuzu

Třída Isuzu
	Isuzu (DE-211)
Obecné informace
Uživatelé	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	fregata
Lodě	4
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Ikazuči
Nástupce	třída Čikugo
Technické údaje
Výtlak	1490 t (standardní); 1790 t (plný)
Délka	94 m
Šířka	10,4 m
Ponor	3,5 m
Pohon	4 diesely
Rychlost	25 uzlů
Posádka	183
Výzbroj	4× 76,2mm kanón (2×2); 4× 533mm torpédomet (1×4); 1× Mk 108; 6× 324mm torpédomet (2×3); 1 vrhač, 1 skluzavka
Radar	OPS-1; OPS-16
Sonar	SQS-29

Třída Isuzu byla lodní třída fregat Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze čtyř jednotek, sloužících v letech 1961–1993. Byly to poslední japonské válečné lodě vyzbrojené klasickými 533mm torpédomety.[1]

Stavba

Celkem byly v letech 1960–1964 postaveny čtyři jednotky této třídy. Dvě byly objednány v rámci programu z roku 1959 a další dvě v rámci programu z roku 1961.[2]

Jednotky třídy Isuzu:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Isuzu (DE-211)	16. dubna 1960	17. ledna 1961	29. července 1961	od roku 1988 pomocná loď (ASU-7015), vyřazen 25. března 1992
Mogami (DE-212)	4. srpna 1960	7. března 1961	28. září 1961	od roku 1987 cvičná loď (TV-3505), vyřazen 20. června 1991
Kitakami (DE-213)	7. června 1962	21. června 1963	1. února 1964	od roku 1990 pomocná loď (ASU-7016), vyřazen 16. listopadu 1993
Ói (DE-214)	10. června 1962	15. června 1963	1. února 1964	od roku 1990 pomocná loď (ASU-7017), vyřazen 15. února 1993

Konstrukce

Kitakami (DE-213)

Tokači (DE-218) a Ói (DE-214)

Fregaty byly vyzbrojeny čtyřmi 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích – jedné na přídi a druhé na zádi. Mezi přední dělovou věží a můstkem se u prvního páru fregat nacházel vrhač raketových hlubinných pum Mk 108. Ten se ale neosvědčil a zbylé dvě fregaty na jeho místě nesly čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors. Protiponorkovou výzbroj doplňovaly dva trojité 324mm torpédomety, dále jeden klasický vrhač a jedna skluzavka hlubinných pum. Údernou výzbroj tvořil čtyřhlavňový 533mm torpédomet. Elektroniku tvořily radary OPS-1, OPS-16 a trupový sonar SQS-29.[1]

Pohonný systém tvořily čtyři diesely o výkonu 16 000 bhp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.[3]

Modernizace

U prvního páru byl v letech 1974–1975 vrhač Mk 108 nahrazen 375mm protiponorkovým raketometem Bofors. Mogami a Kitakami byly v letech 1966 a 1968 vybaveny vlečným sonarem OQA-1, který na zádi nahradil vrhač a skluzavku hlubinných pum. V letech 1987–1990 byly všechny fregaty upraveny na cvičné lodě. Mimo jiné byly demontovány 533mm torpédomety a sonar.[1]

Reference

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 290. (česky)
Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 289.
Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 292.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Isuzu na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[lode5:290-1] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 290. (česky)

[lode5:289-2] Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 289.

[lode5:292-3] Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 292.