Išikari (DE-226)
Išikari (DE-226) byla fregata Japonských námořních sil sebeobrany. Plavidlo sloužilo především k protiponorkovému hlídkování a k ničení hladinových lodí ohrožujících japonské pobřeží. V operační službě bylo v letech 1981–2007. Japonsko plavidlo tradičně klasifikovalo jako eskortní torpédoborec, čemuž odpovídalo trupové číslo plavidla s kódem DE – Destroyer Escort.
.jpg.webp) | |
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | fregata |
| Číslo trupu: | 226 |
| Zahájení stavby: | 17. května 1979 |
| Spuštěna na vodu: | 18. března 1980 |
| Uvedena do služby: | 28. března 1981 |
| Osud: | vyřazen 17. října 2007 |
| Předchůdce: | třída Čikugo |
| Následovník: | třída Júbari |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 1290 t (standardní) 1450 t (plný) |
| Délka: | 85 m |
| Šířka: | 10,6 m |
| Ponor: | 3,5 m |
| Pohon: | CODOG |
| Rychlost: | 25 uzlů |
| Posádka: | 90 |
| Výzbroj: | 1× 76mm kanón OTO Melara 4× RGM-84C Harpoon (2×2) 4× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (1×4) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Elektronika: | OPS-28 FCS-2-21 OPS-19B QQS-4 |
Stavba
Kýl fregaty Išikari byl založen roku 1979, v roce 1980 byl trup spuštěn na vodu a v roce 1981 byla fregata přijata do služby.
Konstrukce
Elektroniku tvořil námořní vyhledávací radar OPS 28, navigační radar OPS 19B, střelecký radar FCS-2-21. Trupový sonar byl typu QQS-4.
Základní hlavňovou výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara v dělové věži na přídi. K ničení ponorek sloužil čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors, který v boji na kratší vzdálenost doplnily dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představovalo osm protilodních střel RGM-84C Harpoon. Fregata nenesla vrtulník.
Pohonný systém byl koncepce CODOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí sloužil jeden diesel o výkonu 5000 hp, přičemž v bojové situaci se připojila plynová turbína o výkonu 22 500 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.
