Orel (spolek)

V roce 1896 byl při jednotě katolických tovaryšů v Praze založen tělocvičný odbor a obdobné jednoty pak začaly vznikat i v jiných místech při křesťansko - vzdělávacích spolcích. Roku 1904 se konal na Velehradě sjezd křesťansko-sociální strany, který přijal směrnice k zakládání tělocvičných odborů při katolických organizacích. Formálně byl Orel založen z podnětu katolické církve v roce 1909. Nejrychleji se nová sportovní organizace rozrůstala na Moravě, kde ve svém působení na mládež zdatně soupeřila se Svazem dělnických tělocvičných jednot (SDTJ) i Sokolem.

V Čechách se organizace uchytila zprvu jen na východě. Název Orel byl převzat od slovinských katolických tělocvičných organizací. Téhož roku 1909 se ve Vyškově konal první zemský slet. O dva roky později byla zvolena první Ústřední rada orelská v čele s Janem Šrámkem. Před zahájením 1. světové války měl Orel 249 odborů s 12 068 členy.[5]

Ve dvacátých a třicátých letech byla velká rivalita mezi tělovýchovnými spolky Sokol, Orel a DTJ. Sokolové zpívali písničku: "Sedí Orel na vršku, Sokol mu dá na držku", Orlové to zpívali naopak a nejoblíbenější píseň u DTJ se jmenovala Klerikální děvče. O napětí po rozštěpení Sokola a Orla na základě vztahů k církvi svědčí anonymní fejeton v katolickém týdeníku Čech z roku 1910, kde se mezi jiným praví:[6]

Ve fejetonu je uvedena „sokolská“ parafráze původní Básně na pochod Orlů (viz níže), proti které se autor fejetonu ohrazuje (kopie výtisku dostupná v systému Kramerius je částečně nečitelná):[6]

Orlu byla v nové republice vyčítána ostatními českými organizacemi (Sokol, SDTJ) podpora Rakousko-Uherska a negativní postoj k husitství.[5] Orel však s podporou katolické církve rychle mohutněl. V roce 1922 měl spolek přes 130 000 členů v 1 064 jednotách.[7]

Na Slovensku začaly první orelské jednoty vznikat až po roku 1918. V únoru 1919 vznikla první jednota v Malackách a v roce 1920 měla orelská základna na Slovensku více členů, než v Čechách dominantní Sokol. V témže roce 1920 bylo v Orlu evidováno 346 jednot s téměř 40 000 členy. V srpnu 1922 se v Brně konal první slet Orla.[8] Roku 1929 se v rámci oslav svatováclavovského milénia v Praze konaly Svatováclavské dny Orelstva, které navštívil i prezident T. G. Masaryk. Bylo mu to vyčítáno i Sokolem. Po roce 1925 bylo v Orlu přes 140 000 členů.

Tělovýchovná činnost byla rozmanitá. Mimo cvičení v tělocvičnách se věnovala pozornost branné výchově, atletice, košíkové, odbíjené, tenisu, házené a lyžování.[9] Na Slovensku sílily snahy po osamostatnění a tyto tendence se přenesly i do Orla. V roce 1935 se slovenský Orel osamostatnil a podřídil Hlinkově slovenské ludové straně. Třetí sjezd slovenského Orla byl konán 13.–15. srpna 1938 a byl ve znamení protičeských, protikomunistických a protižidovských postojů. Po vzniku Slovenského státu byly všechny tělovýchovné organizace, tedy i Orel, zrušeny.[9]

Po obsazení českého pohraničí se Orel s řadou dalších organizací spojil 14. října 1938 v Svazu občanské pohotovosti. Ministerský předseda Rudolf Beran vyvíjel tlak, aby se sjednotily úplně všechny sportovní organizace a vznikla jednotná tělovýchova. Po Mnichově byla řada českých organizací zakázána, okupační správa prosazovala činnost Kuratoria pro výchovu mládeže. Orel se postupně zapojil do odboje a čelil zatýkání svých příslušníků. Dne 30. listopadu 1941 vydalo policejní ředitelství v Brně zákaz činnosti Orla na Moravě a v Čechách byl úředně rozpuštěn 30. září 1942. Během 2. světové války padlo 332 členů Orla. Členy Orla byli i parašutisté Josef Bublík a Jan Kubiš, kteří se podíleli na atentátu na Heydricha.[10]

Do bojů v roce 1919 proti maďarským bolševikům na Slovensku se kromě armády zapojily i dobrovolnické formace různých spolků a organizací. Mezi nimi vytvořili svoji jednotku i členové Jednoty čs. Orla.[11] V Brně byly vytvořeny dvě orelské setniny: první tvořilo 110 mužů a druhou 88 mužů. Muži byli vystrojeni a vyzbrojeni. Původně rakouskouherské uniformy byly upraveny, odlišením od armády byl orelský odznak s pérem na čepici. Na Slovensku konali Orlové převážně strážní službu v týlu. Orlové se sice nezapojili přímo do bojů, ale díky jejich službě mohli být uvolněny jednotky pravidelné armády, které by jinak museli zabezpečovat týl. Po skončení bojů byla jednotka rozpuštěna a muži se vrátili ke svým rodinám.

Orel byl v roce 1945 obnoven, v listopadu 1946 byl začleněn (spolu se Sokolem a DTJ) do Československého tělovýchovného svazu.[12] VIII. sjezd Orla se konal v roce 1947, zde Orel odmítl snahy o jednotnou tělovýchovu v Československu. V roce 1948 byla organizace rozpuštěna znovu, tělovýchovné organizace byly státem začleněny do socialistického výchovného systému, zprvu pod názvem Sokol, jednotné tělovýchovné organizace.[13] Během krátkého období roku 1968 se podařilo ustavit přípravný výbor Orla a dalších rozpuštěných organizací. Normalizační proces po srpnu 1968 tyto snahy rázně umlčel, v tělovýchově se konference ČSTV v červnu 1969 plně postavila za KSČ a jednotnou tělovýchovu.[14] Znovu byl Orel obnoven v roce 1990.

Orel má v současné době 19 000 členů, kteří jsou členy téměř 250 jednot. Orel působí na celém území České republiky, které je rozděleno celkem do 23 žup.

Nejrozšířenější sporty: florbal, malá kopaná, stolní tenis a gymnastická cvičení.

Orel je členem mezinárodní organizace katolických sportovních spolků FICEP. Ústředí Orla je v Brně. Současným starostou je Stanislav Juránek, bývalý poslanec a hejtman Jihomoravského kraje za KDU-ČSL.

• STEINIGER, Bohumil. Tělocvičné spolky a skauting v období Rakouska-Uherska. Historický obzor, 2003, 14 (1/2), s. 34-39. ISSN 1210-6097.

• Orelská pouť na Svatém Hostýně

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Orel na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Historie Orla: smutné pády, hrdé vzestupy
• Kdo dává sportu smysl? - Katolický týdeník 26/2009
• Když bylo národu nejhůře, orlové věděli, kde je jejich místo (rozhovor)