Těla z Borremose

Muž z Borremose, známý také jako Borremose I, byl objeven v roce 1946 během těžby rašeliny v nejjižnější části rašeliniště Borremose. Tělo bylo nejdříve považováno za oběť vraždy. Leželo půl metru pod vrstvou březových klacíků. Muž byl nahý a vedle ležely dva kabáty z ovčí kůže a vlněná čepice.[1]

Podle forenzní analýzy muž za života měřil 155 cm a radiokarbonová metoda jej umístila do období okolo roku 700 př. n. l.[2] Kolem krku měl 36 cm dlouhý provaz s klouzavým uzlem, který by mohl naznačovat smrt uškrcením.[1][3] Prohlídka těla navíc odhalila ránu v zadní části lebky a zlomeninu pravé stehenní kosti.[1]

Borremose II

V roce 1947 bylo v Borremose objeveno další tělo, které se nacházelo asi kilometr od předchozího nálezu. Tělo patřilo ženě, i když kvůli značnému stupni rozkladu bylo těžké to tvrdit s jistotou. V bažině leželo obličejem dolů. V bezprostřední blízkosti byly březové větvě a přímo na těle tři 10 cm dlouhé březové kolíky. Na její lebce byla fraktura, kterou byl vidět její mozek.[4]

Horní část těla byla nahá, zatímco spodní byla zakryta pláštěm ze čtyřvrstvé keprové látky a šálem s třásněmi. Tento oděv se nyní nachází v Národním muzeu Dánska v Kodani. Není jisté, zda bylo tělo pohřbeno oblečené, neboť případný oděv z rostlinného materiálu, jako například lněná vlákna, by se v rašelině nemusel dochovat. Kolem krku měla koženou šňůrku s jantarovým korálkem a bronzovou destičkou. Lebka byla rozdrcena a pravá noha zlomena pod kolenem. Poblíž nálezu ležely kosti kojence a keramická nádoba.[5] Kvůli špatnému stavu zachování byla další analýza těla ztížena. Podle radiokarbonové metody datování pocházely ostatky okolo roku 400 př. n. l.[1][2]

Žena z Borremose přibližně v době jejího nalezení

Tělo další ženy, známé jako žena z Borremose nebo Borremose III, bylo nalezeno roku 1948 přibližně 400 m jižně od těla muže. V době smrti bylo ženě přibližně 20 až 35 let. V bažině ležela obličejem dolů a tělo bylo zabaleno do vlněného oděvu. Skalp a vlasy na jedné straně hlavy byly odděleny, ale podle vědců k tomu došlo pravděpodobně lopatami kopáčů rašeliny, nešlo o příčinu její smrti. Lebka a obličej byly rozdrceny a špatně dochovaná oblast krku znemožnila zjistit stopy strangulace. Opětovná prohlídka ostatků ukázala, že k poškození lebky došlo po smrti a bylo způsobeno demineralizací kostí a tlakem okolní rašeliny.[4] Podle radiokarbonového datování spadá nález do období okolo roku 770 př. n. l.[3][6]

V roce 1984 provedli forenzní analýzu těla Andersen, Geert Inger a Elisabeth Munksgaard z Přírodopisného muzea v Kodani. Jejich prohlídka ostatků potvrdila, že k poškození pokožky hlavy nedošlo před smrtí. Nebyli však schopni učinit žádný závěr ohledně příčiny její smrti.[6]