Svinule

Svinule (Glomerida) jsou řád členovců z třídy mnohonožek, zahrnující více než 250 druhů. Jejich český název je odvozen od schopnosti svinout se v ohrožení do kuličky. Svinule jsou užitečné tím, že konzumují odumřelý rostlinný materiál a podílejí se na tvorbě humusu.

Svinule
Glomeris aurita
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenstonožkovci (Myriapoda)
Třídamnohonožky (Diplopoda)
Řádsvinule (Glomerida)
Brandt, 1833
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

Svinule se vyskytují převážně na severní polokouli. Jsou rozšířeny v Evropě, Asii, Severní a Střední Americe na jih až po Guatemalu a v severní Africe.[1] Pouze některé druhy v Indonésii se vyskytují i v oblasti rovníku.[2] V České republice byl zaznamenán výskyt osmi druhů, z toho jeden – drobnulka zemní (Geoglomeris subterranea) – je zde kriticky ohrožený a dva jsou uvedeny jako zranitelné.[3]

Popis

Telopod druhu Trachysphaera lobata

Tělo a nohy

Svinule dorůstají délky od 25 mm do 20 mm. Mají krátké, zespodu zploštělé tělo složené z dvanácti výrazně vyklenutých tělních článků. Hřbetní štítky jsou u většiny zástupců na povrchu hladké, ale u druhů rodu Trachyspharea jsou výrazně příčně žebrované. Jednotlivé štítky nejsou navzájem pevně spojené, díky čemuž se svinule dovedou stočit do kuličky, přičemž okraj telsonu (předposlední tělní článek svinulí) zapadne do oblouku na velkém hrudním článku a tvar trupu jim při tom umožňuje schovat všechny nohy. Samci mají 19 párů nohou, samice jen 17. Na rozdíl od ostatních mnohonožek nemají samci svinulí gonopody, ale poslední tři páry končetin se jim přeměnily v telopody, jež při kopulaci slouží k držení samice.[3][4][5]

Větší druhy svinulí, které nežijí hluboko v zemi, mají často výstražné zbarvení v podobě žlutých, oranžových nebo červených skvrn.[3][4]

Hlava

Na hlavě mají několik jednoduchých oček, nazývaných ocelli. Mezi nimi a tykadly se nachází Tömösváryho orgán ve tvaru podkovy. Tykadla jsou štíhlá, poměrně dlouhá a nachází se blízko u sebe. Při svinutí zůstanou hlava i tykadla skryty pod telsonem.[3][4]

Taxonomie

Spolu s řády Glomeridesmida a Sphaerotheriida jsou svinule řazeny do nadřádu Pentazonia.[6] Počet druhů se uvádí od 250 do 450.[2][4] Nejpočetnějším rodem tohoto řádu je rod Glomeris, do kterého spadá asi 100 druhů svinulí.[2]

Ekologie a chování

Svinule se vyskytují ve svrchních vrstvách opadanky a humusu, v trouchnivém dřevě a pod kůrou stromů. Preferují zejména vápenaté půdy. Některé druhy žijí i v jeskyních.

V ohrožení se svinule stočí do klubíčka, čímž si chrání nohy a hlavu, a v této poloze se také snadno skutálí do štěrbin v zemi a unikne predátorům. Dalším účelem této polohy může být minimalizace ztrát vody. Kvůli přizpůsobení těla na tento způsob obrany se však svinule pohybují pomalu a nejsou schopny pohybu do stran. Dalším obranným mechanismem některých svinulí je vylučování odpudivých látek v podobě alkaloidů otvorem uprostřed hřbetního štítku. Větší svinule se živí odumřelým rostlinným materiálem a vylučují velké množství exkrementů, čímž napomáhají k tvorbě humusu.[3][4]

U samců pyrenejských svinulí rodu Loboglomeris byla pozorována stridulace za účelem nalákání partnerky.[7]

Odkazy

Reference

  1. Biogeography of Millipede Families, arranged by Order [online]. Field Museum of Natural History [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
  2. GOLOVATCH, Sergei I., a spol. The millipede genus Glomeris Latreille, 1802 (Diplopoda, Glomerida, Glomeridae) in North Africa [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  3. KOCOUREK, Pavel, a spol. Mnohonožky České republiky. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2017. ISBN 978-80-87964-09-5. S. 74.
  4. ČMIELOVÁ, Lucie. Thanatóza mnohonožek [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  5. Milli-PEET, Putative apomorphies of millipede clades; [online]. Field Museum of Natural History, 2006 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  6. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz – Glomerida (svinule) [online]. BioLib.cz [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  7. TUF, Ivan H. Jak rozbalit partnerku?. časopis Vesmír [online]. 2012 [cit. 28.12.2021]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.