Svetlana Toma

Josef Toma byl český házenkář. Narodil se 10.5.1960 v Rokycanech Marii a Janu Tomovým. Měl 2 bratry, staršího Zdenka a mladšího Jana. S házenou začal už ve svých 7 letech a od 10 let doma nestrávil moc času, protože byl stále na soustředěních treninkách nebo na zápasech. Ve 20 odešel na vojnu do Písku kde hrál za armádní sportovní centrum Dukla a po roce odešel do Dukly Praha. Za svého hraní v Dukle získal nejvyšší ocenění za zápas proti Jugoslávskému týmu "Metaloplastika Šabats,, PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí). Za tento zápas dostal i ocenění mistr sportu. Ovládal 2-3 způsoby střelby ale padání mu nešlo.

                 Josef Toma

Životopis
Svetlana Toma na přelomu 60. a 70. let

Po střední škole studovala práva na Kišiněvské univerzitě. Setkání s režisérem Emilem Loteanu jí však změnilo život – obsadil ji do snímku Rudé stráně (Красные поляны). Po úspěchu filmu vystudovala herectví na Kišiněvském institutu umění a získala angažmá v divadlech. Vedle herectví se věnovala i zpěvu.[1]

Její patrně nejznámější filmovou postavou je ústřední role nespoutané Cikánky Rady ve filmu Cikáni jdou do nebe (Табор уходит в небо) z roku 1975, který vznikl na motivy povídky Maxima Gorkého Makar Čudra.

V českém filmu Písně by neměly umírat o životě Josefa Navrátila Ratili z roku 1983 ztvárnila jednu z hlavních rolí, pěvkyni Enriche Masaccio.

Jejím partnerem je herec Oleg Lačin, dcera Irina Lačinová (* 1972) je rovněž herečkou. Její příjmení je pseudonym, který si zvolila po prababičce pocházející z Francie.[1]

Vyznamenání
  • Zasloužilý umělec Moldavské SSR – 1979
  • Zasloužilý umělec Ruské federace – Rusko, 15. května 2001 – za zásluhy v oblasti umění[2]
  • Národní umělec Moldavska – Moldavsko, 26. listopadu 2008 – za dlouhou a plodnou tvůrčí činnost, významný přínos k propagaci kulturních hodnot a vysoké umělecké dovednosti[3]
  • Řád přátelství – Rusko, 3. května 2018 – za velké zásluhy o rozvoj národní kultury a umění a za mnoho let plodné činnosti[4]

Reference
  1. Svetlana Toma [online]. ČSFD.cz. Dostupné online.
  2. Президент России. web.archive.org [online]. 2012-01-06 [cit. 2020-07-02]. Dostupné online.
  3. lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online.
  4. Указ Президента Российской Федерации от 03.05.2018 № 182 ∙ Официальное опубликование правовых актов ∙ Официальный интернет-портал правовой информации. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.