Svatohorská rezidence

Proboštství či bývalá jezuitská rezidence je nejstarší částí současné svatohorské rezidence. Jezuité převzali správu Svaté Hory v roce 1647, tehdy se ale na Svaté Hoře nacházela pouze malá kaple a stará poustevna, což velkému počtu poutníků i samotným jezuitům nevyhovovalo. Z tohoto důvodu byl na Svatou Horu povolán architekt Carlo Lurago, který následně zpracoval plány pro přestavbu poutního místa. V rámci plánu byla na žádost jezuitů vytvořena i poměrně rozlehlá čtyřkřídlá rezidence s rajským dvorem uprostřed. S výstavbou rezidence bylo započato v roce 1662, ovšem stavba postupovala velmi pomalu hlavně kvůli nedostatku financí, které byly přednostně dávány na výstavbu kostela. Až v roce 1682 bylo dokončeno jižní a východní křídlo a jezuité je následně začali obývat, přestože některé interiéry (např. refektář) ještě nebyly dokončeny.

Výstavba dále pokračovala ještě pomaleji a jezuité začali v roce 1714 přemýšlet o výstavbě zcela nové rezidence na jižní straně poutního areálu. Ovšem ve stejném roce vypukl v Příbrami mor, jehož obětí se stali i někteří členové řádu, takže jezuité od svého plánu upustili a pokračovali ve stavbě původní rezidence. Tu ukončilo až v roce 1773 zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV.

Svatou Horu poté spravovali příbramští kněží, jimž byl v roce 1796 propůjčen titul svatohorského probošta. Probošté se usídlili ve východním křídle jezuitské rezidence, kterou nechali upravit na pohodlné sídlo zámeckého typu. Nejzajímavější místností je zřejmě tzv. Biskupský pokoj, kde je umístěna kopie obrazu Zvěstování Panně Marii od Petra Brandla. Vládu proboštů ukončil až příchod redemptoristů v roce 1861.

Jižní křídlo rezidence bylo vystavěno zároveň se severním ambitem baziliky. Původně se zde měla nacházet pouze spojovací chodba mezi východním a západním křídlem rezidence, ovšem později byl tento prostor upraven na klášterní knihovnu. Po návratu redemptoristů po sametové revoluci došlo k úpravě původní knihovny na infocentrum s prodejnou upomínkových předmětů. V roce 2015 bylo ve sklepení pod tímto křídlem otevřeno nové muzeum.

Budova kláštera vznikla mezi léty 1884–1885 podle plánů příbramského architekta Bastla na severní straně rezidence. Klášter má pět pater a slouží jako zázemí pro svatohorskou komunitu kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. V období komunismu byl v klášteře umístěn internát střední průmyslové školy.

Hospodářské křídlo je nejmladší částí rezidence. Vystavěno bylo v roce 1896.

• E. Poche a kol., Umělecké památky Čech III. Praha 1980. Str. 184

• Brožura o rekonstrukci
• Stránky poutního místa