Suzdalský kreml

Byl vystavěn v letech 1222–1225 z místního bílého vápence. Stojí na místě původního cihlového chrámu z dob Vladimíra Monomacha. Roku 1445 však chrám vypálili kazaňští Tataři, v důsledku požáru byla vrchní část chrámu zničena. Původní zdi byly tedy v 16. století rozebrány do výše cca 5 metrů (po řadu drobných oblouků) a vrchní část byla obnovena z cihel. Na staré části zdí se dochovalo množství vytesaných dekorací: figury lvů, ženské masky a složité ornamenty. Jsou zde pohřbeni synové Jurije Dolgorukého. Roku 1635 byla v těsné blízkosti vybudována zvonice. V současnosti je chrám jednak muzeem, jednak zde probíhají pravidelné bohoslužby.

Postupně se formoval v 15. – 18. století jako obytný komplex pro suzdalské církevní představitele. Hlavní budova stojí v bezprostřední blízkosti Chrámu narození Panny Marie. Od poloviny 20. století se zde nachází muzeum historie Suzdalského kremlu a suzdalského kraje.

Dřevěný chrám, nacházející se v západní části kremlu, byl vystavěn roku 1766 v obci Glotovo ve Vladimirské oblasti. Roku 1960 byl tento cenný objekt přesunut do Suzdalského kremlu pro zvýšení turistické atraktivnosti areálu.

Nevelký chrám ve východní části kremlu ve stylu naryškinského baroka (v Suzdalu velmi vzácně zastoupeném stylu). Přesné datum výstavby není s jistotou známo, nejspíš vznikl roku 1650 na místě staršího vyhořelého chrámu. Po velkém požáru roku 1719, při kterém vzaly za své celé hradby, byl značně přestavěn. Do bolševické revoluce patřila k chrámu také zvonice a přídělek sv. Sergeje a Nikona Radoněžských (17. – 18. stol.), obehnán byl nízkým plotem s branou. Všechny tyto stavby byly zničeny ve 20. letech 20. století.

Vystavěn v letech 1720–1739 v jihovýchodní části kremlu v rámci obnovy po velkém požáru. Jedná se o letní chrám, k němuž patří blízký Chrám narození Páně. Natáčel se zde sovětský film Ženitba Balzaminova (1964).

Vystavěn roku 1775, je to párový zimní chrám kamenného Chrámu narození Páně. V 19. století přistavěna předsíň.