Supermarine Walrus

Supermarine Walrus byl britský létající člun užívaný v druhé světové válce. Jednalo se o tří- až čtyřmístný letoun, který sloužil především k průzkumu, ale stal se zejména známým pro své působení při záchraně sestřelených spojeneckých pilotů nad mořem. Předchůdce letounu Seagull Mk V vzlétl již roku 1933, prototyp Walrusu až v roce 1935. Ve válečném konfliktu sloužil v mnoha armádách, například australské, kanadské, egyptské či sovětské. Letoun byl užíván i k civilním účelům.

Supermarine Walrus
Supermarine Walrus
Určení	průzkumný hydroplán
Výrobce	Supermarine
Šéfkonstruktér	R. J. Mitchell
První let	1935
Zařazeno	1936
Uživatel	Fleet Air Arm Royal Air Force
Vyrobeno kusů	746 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jednalo se o jednomotorový dvouplošník s hvězdicovým motorem v tlačném uspořádání umístěným za kabinou mezi dolním a horním křídlem. Trup byl celokovový (Seagull Mk V a Walrus Mk I) nebo dřevěný (Walrus Mk II). Křídla se dala sklopit dozadu podél trupu. Střelci ovládali své kulomety z otevřených stanovišť: jedno na přídi před kabinou a druhé na hřbetě trupu za vrtulí. Kola hlavního podvozku se zatahovala do prohlubní ve spodním křídle, zatímco podvozkové nohy zůstaly nezakryty.