Succubus

Succubus (pl. succubi; též succuba, sukubus; z latinského succubare, „ležet vespod“) je ve středověké křesťanské mytologii druh démona - astrálního upíra, který svádí muže, zvláště pak mnichy, pohlavně se s nimi stýká a přitom je vyčerpává, někdy až k smrti. Působení succuba byla často připisována poluce.^[zdroj?] Slovo „Succubus“ pochází z pozdější doby 14. století.

Sumerský reliéf succuby Lilith.

Někdy je succubus označován jako ženský démon, ale tato interpretace není jednoznačná. Démoni jsou obecně považováni za bezpohlavní^[zdroj?] a i jméno succubus z „ležeti vespod“ zdůrazňuje, že démon pouze vystupuje v ženské roli při pohlavním styku.

Mužskou obdobou succuba je incubus, démon, který svádí ženy a souloží s nimi. Vzhledem k zmíněné bezpohlavnosti démonů je možné, aby tentýž démon vystupoval v různých situacích jako succubus i incubus.

Otázka, zda jsou andělé (resp. démoni) schopni pohlavního styku s lidmi, a zda je tento styk podoby duševní nebo tělesné, byla předmětem zájmu středověké teologie. O succubech se zmínil například i Tomáš Akvinský v Summa Theologiae i další autority, a jejich existence tak byla poměrně pevně zakotvena.

Zvláštního rozvoje se víra v succuby dočkala v průběhu čarodějnických procesů. Podle proslulé knihy Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice) například succuby sbíraly semeno mužů, se kterými spaly, aby je následně incubi používali k oplodňování žen.^[zdroj?] Styku s démonem (ďáblem) byla také přisuzována iniciační funkce^[zdroj?] a mělo k němu docházet i na čarodějnických sabatech.

Motiv succuba se objevuje v knize Honoré de Balzaca Succubus aneb běs sviňavý ženský (v orig. Le Succube).

Tentýž motiv succuba (příp. incuba) lze nalézt v tetralogii Sergeje Lukjaněnka Noční hlídka.

Succubi jsou zmíněni i v tetralogii ságy Stmívání od Stephenie Meyerové, či spíše jen v ironii v díle Erik od Terryho Pratchetta.

Mezi succuby je možné řadit také rusalky (vodní nymfy) a meluzíny (duchové vody).^[zdroj?]