Sudovo Hlavno

Pověst o původu názvu tamějších vesnic vypráví, že vladyka Suda byl jednou přepaden při návratu z lovu. V Konětopech mu prý utopili koně, do Kostelního Hlavna dali jeho kosti a hlava prý odpočívá v Hlavenci a ves, v níž sídlil v malé tvrzi, nese jeho jméno Sudovo Hlavno.

Historikové se přiklánějí k tomu, že ves existovala již v roce 1052, neboť je zmíněna v zakládací listině Boleslavské kapituly. O vzniku názvu Hlavno existuje několik výkladů. Název mohl být odvozen od nedalekého návrší, kterému se říká Kobylí hlava. Jméno Hlaven je označováno také jako dvůr, ležící nedaleko Kobylí hlavy a později bylo přechýleno do středního rodu do podoby Hlavno. Jiný výklad odvozuje název Hlavno od druhu práce, konané v místě. Dříve se zde totiž nacházely rozsáhlé lesy, ve kterých uhlíři pálili uhlí a slovo „hlaveň“ označovalo nedopalek polena, z něhož se v milíři pálilo uhlí.

Pro odlišení od sousedního Kostelního Hlavna dostalo později Hlavno jméno po svém majiteli. V roce 1384 se nazývá Rynšovo (Hlawen Rynssonis), v roce 1456, kdy ves získal vladycký rod Sudů z Kunratic, nabývá pojmenování Sudovo Hlavno, které užívá dodnes.

Náves v Sudově Hlavně

Tvrz v níž vladycký rod Sudů sídlil, postavil Jan z Hlavence nebo některý z jeho dědiců. Byla dřevěná na kamenné podezdívce. Stála směrem západním od středu obce. Zbořena byla již v 16. století. Zbytky základů tvrze se nacházely na zahradě domu č. p. 28

Hlavnovská zvonička byla postavena na náklady obce v roce 1905. V její zadní části byla umístěna obecní váha na vážení vozů se zemědělskými plodinami. Zvonek na zvoničce ohlašoval nedělní poledne, ale také úmrtí místních občanů. Jeho umíráček doprovázel zemřelé, dokud smuteční průvod nepřešel ves. V době druhé světové války musel být zvonek odevzdán. Jeho kov byl použit na výrobu střeliva do německých zbraní. Nový zvonek prý přinesl z koncentračního tábora místní občan Josef Vindruška. Vězni byli tímto zvonkem svoláváni k práci i k jídlu. Dne 5. května roku 1948 se v Sudově Hlavně konala tryzna za občany, kteří se nevrátili z války domů. Při ní byl farářem Václavem Šmejkalem zvonek posvěcen a umístěn na zvoničku, kde je dodnes. Zvonička je jako hlavní dominanta obce, byla opravena podle dobových fotografií a stala se symbolem Sudova Hlavna. Je zachycena i na turistické známce obce. I v dnešních časech smutný hlas zvonku ohlašuje, že byl na věčnost povolán některý z místních občanů.

Zvonička v Sudově Hlavně

V obci Sudovo Hlavno (600 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] autoprava, holič, strojní družstvo, 2 hostince, kolář, 2 kováři, krejčí, půjčovna mlátiček, obuvník, obchod s ovocem a zeleninou, 8 rolníků, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, trafika, obchod se zemskými plodinami.

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 4 km lze najet na silnici II/331 Nymburk - Lysá n.L. - Stará Boleslav - Záboří - (Mělník).

• Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Dřísy ve vzdálenosti 4 km ležící na trati 072 mezi Lysou nad Labem a Mělníkem.

Veřejná doprava 2011

• Autobusová doprava – V obci měly zastávku autobusové linky jedoucí např. do těchto cílů: Benátky nad Jizerou, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Kropáčova Vrutice, Mečeříž, Praha (dopravci ČSAD Střední Čechy, a. s. a TRANSCENTRUM bus s. r. o.).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sudovo Hlavno na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Sudovo Hlavno
• Sudovo Hlavno v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Zdroj textu o historii - tabulka na návsi Sudova Hlavna