Sušárna chmele (Dubá)

V minulosti Dubsko patřilo k předním chmelařským oblastem na území Čech. V okolí Dubé bylo vice než 10 km² chmelnic. Chmel se zde pěstoval po staletí, největší rozmach nastal koncem 19. století. V těchto dobách prosperity byly v Dubé pořádány chmelové trhy a sídlil zde také puncovní úřad, který mj. dohlížel na zachování původnosti místní odrůdy chmele, zvané „Dubský zeleňák“.[3]

V dřívějších dobách bylo na území města údajně šest sušáren a síříren chmele, z nichž se však až do 21. století v původní podobě dochovala pouze jediná. První písemná zmínka o této sušárně pochází z roku 1877 v souvislosti s jejím prodejem, kdy ji koupili obchodníci s chmelem J. Grundfest z Horní Vidimi a A. Sommer z Prahy.[1][4] Podle dendrochronologických analýz starších dřevěných částí objektu je jeho vznik odhadován na dobu okolo roku 1868, což zhruba potvrzují i mapové podklady z uvedené doby. Původními staviteli a majiteli sušárny byli pravděpodobně manželé Langhansovi.[4] V roce 1889 byl objekt rozšířen o novou přístavbu, která zahrnovala manipulační a skladovací prostor se třemi podlažími a novou sušárenskou věž, která na rozdíl od předchozích dvou válcovitých věží měla hranolovitý tvar[3]

V roce 1904 koupili sušárnu manželé Grundfestovi z Dubé, o dvacet let později ji převzali manželé Reichmannovi z čp. 40 v Dubé, kteří v roce 1936 sušárnu i s vybavením odprodali chmelařskému spolku Hopfenbau-Verband des Daubaer Grünlandes v Dubé. V prosinci roku 1943 se majitelem sušárny stala dubská společnost Hopfenverkehrsgenossenschaft.[4]

Po druhé světové válce byla sušárna znárodněna. Napřed byla ve správě Hospodářského družstva skladištního a výrobního v Dubé a poté ji získal Státní statek Dubá, který objekt využíval jako výkrmnu brojlerů, což celou stavbu značně narušilo.[5] Již v památkové evidenci z roku 1967 je zmínka o zchátralém stavu západní části budovy s věžemi.[6] Komíny západního křídla byly odstraněny, dřevěná střecha severní válcové věže se mezi lety 1973 a 1981 postupně zřítila a přitom byl zničen také sušící rošt nad prvním podlažím věže.[3]

V 90. letech 20. století zdevastovanou sušárnu získalo město Dubá. Město zpracovalo projekt na obnovu zchátralé stavby, avšak kvůli nedostatku finančních prostředků mohlo provést v roce 2013 pouze terénní úpravy v okolí stavby. Samotná rekonstrukce sušárny byla zahájena až v roce 2017 poté, kdy se městu podařilo získat na její opravu prostředky z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR a z Libereckého kraje. Záměrem bylo, aby bývalá sušárna po úplném dokončení rekonstrukce mohla sloužit jako městské multifunkční kulturní zařízení, doplněné venkovním amfiteátrem, které by bylo využíváno během letní sezóny.[3][7] Celkové náklady na obnovu historické stavby byly vyčísleny na zhruba 20 miliónů korun.[8]

Mezi roky 2018 až 2020 byla zajištěna statika objektu, byly opraveny krovy, vyměněna střešní krytina, byly též obnoveny komíny, okna, dveře a fasády celého objektu. Zastřešením střední sušící věže jehlanovitou střechou s párníkem byla v roce 2020 obnovena charakteristická třívěžová silueta sušárny. Jako závěrečná etapa rekonstrukce byla naplánována oprava interiérů. V okolí sušárny byla do roku 2020 instalována sochařská výzdoba, bylo zde zřízeno parkoviště a také malá tyčová chmelnice, ve které byly zasazeny řízky rostlin z původní odrůdy „Dubský zeleňák“, jejichž pravost byla potvrzena Chmelařským institutem v Žatci.[3]

Pohled od severu

Dubská sušárna chmele postoupila v 2. soutěžní kategorii (velká rekonstrukce nad 2 miliony Kč) do celostátního kola soutěže Památka roku 2020, pořádané Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Bývalá sušárna ve finále tohoto soutěžním ročníku zastupovala Liberecký kraj jako jediná památka mezi celkem 46 účastníky soutěže.[9]

Historická sušárna stojí v Dubé na jižním okraji městské zástavby poblíž místa, kde se nacházel morový hřbitov obětí epidemie z roku 1680.[10][3] Nejstarším jádrem stavby je podélné skladovací a manipulační křídlo se středovým vjezdem a vysokými obdélnými okny, na nějž západním směrem navazovaly vlastní kruhové sušící věže. Jedná se o objekt, který je na území střední Evropy velmi neobvyklý, podobné stavby, tzv. oast houses neboli hop kilns, byly rozšířené především v Anglii.[3][7]

Cihlová, omítnutá budova, stojící na obdélném půdorysu, je patrová. Střecha je sedlová, severní i střední části budovy mají vždy tři okenní osy. V ose střední části je portálový vchod s obloukem, nad kterým je patrný letopočet „1889“.[6] Na západní straně uprostřed stojí první kruhová věž, do dvou třetin vybudovaná z lomového kamene, jen vrchní část je cihlová. Druhá z věží, napravo od první, stojící poblíž jihozápadního rohu budovy, je celá z lomového kamene. Obě věže jsou zakončeny jehlancovitými střechami a jsou propojeny s hlavní budovou.[6] Věže byly určeny k sušení chmele na kovových sítech nebo dřevěných roštech, pravděpodobně pomocí přímého vytápění. Topilo se v přízemí, chmel se sušil v patře, opatřeném komínem k odvětrání zplodin a páry.[3] V jižní kruhové věži se původní dřevěný rošt dosud zachoval.[4]

Nedaleko místa, kde stojí sušárna, došlo v 18. století k tragédii, která inspirovala Karla Hynka Máchu k napsání „Máje“. Zde poblíž sochy sv. Prokopa jistý Ignác (Hynek) Schiffner v roce 1774 utloukl kusem chmelové tyče svého otce, který mu bránil v jeho lásce k dceři místního sedláře. Vrah byl pak popraven v Mladé Boleslavi, jednalo se o poslední historickou popravu lámáním kolem na území Čech. Mácha ve své básni dokonce převzal jména některých aktérů oné události, jen posunul její děj o několik kilometrů dál k Velkému rybníku, později nazvanému Máchovo jezero.[3]

Ještě před dokončením rekonstrukce město zpřístupňovalo historickou sušárnu zpravidla vždy v rámci Dnů evropského dědictví (European Heritage Days), které se konají každoročně v měsíci září.[3] Kolem sušárny vede ulicí Jana Roháče, v níž se nachází část památkově chráněného souboru místních skalních sklípků, trasa okružní naučné stezky „Dubsko-Kokořínsko“.[10][11]

• 
  Jižní nároží objektu
• 
  Plastiky a ukázky místní odrůdy chmele
• 
  Rekonstrukce v přízemí sušárny (r. 2021)
• 
  Jihozápadní průčelí
• 
  Trámy mezi 1. a 2. podlažím a krovy
• 
  Jihovýchodní strana před rekonstrukcí (r. 2014)