Stupnění křídel

Jako stupnění křídel se v letectví označuje posunutí křídel dvouplošníku, trojplošníku či víceplošníku ve směru podélné osy letounu. Jako „kladné stupnění“, případně pouze „stupnění“, je označováno posunutí horního křídla před dolní.[1] Příklady takovéhoto uspořádání zahrnují například de Havilland D.H. 82 Tiger Moth či Stearman Model 75. Naopak jako „záporné stupnění“ se označuje méně obvyklé konstrukční řešení, kdy je spodní křídlo předsunuto oproti hornímu,[1] jako například v případě Sopwithu Dolphin nebo Beechcraft 17 Staggerwing. Křídla umístěná přímo nad sebou, jako například u typů Sopwith Cuckoo či Vickers Vildebeest, jsou označována jako „nestupněná“ či „bez stupnění“.

Pozitivní stupnění křídel u de Havilland Tiger Moth.
Beechcraft Model 17 Staggerwing, příklad letounu s negativně stupněnými křídly.

Měření

Hodnota stupnění může být udávána absolutním číslem vzdálenosti s mezi náběžnou hranou horního křídla a náběžnou hranou dolního křídla v horizontální rovině, nebo jako percentuální podíl mezi touto vzdáleností a vertikální vzdáleností mezi křídly g (s/g), či udáván jako úhel ve stupních dle rovnice tan−1 (s/g). Například Gloster TSR.38 měl náběžné hrany křídel posunuté o 0,91 m a vzdálenost mezi křídly 2 m,[2] takže jejich stupnění může být uváděno v podobě 0,91 m, 45,5% nebo 24,5°.

Účinky

V principu platí, že v případě kladného stupnění existuje tendence horního křídla přispívat k celkovému vztlaku větším dílem než spodní, a naopak menším v případě záporného stupnění. Zvětšení kladného stupnění také vede k posunu těžiště vztlaku na horním křídle vpřed a na spodním vzad. V případě absence stupnění jsou téměř totožná na obou křídlech.[3]

Kladné stupnění se vyskytuje mnohem častěji, jelikož toto umístění křídla či křídel umožňuje zlepšení výhledu osádky letounu, a současně zvyšuje podélnou stabilitu letounu, aerodynamickou efektivitu a maximální vztlak.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stagger (aeronautics) na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Wind Tunnel Pressure Distribution Tests on a Series of Biplane Wing Models Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine (NACA)
  2. JAMES, Derek N. Gloster Aircraft since 1917. London: Putnam Publishing, 1971. Dostupné online. ISBN 0-370-00084-6. S. 204. (anglicky)
  3. (anglicky) NACA technical report No.256 Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine (NACA)
  4. (anglicky) NACA technical report No.70 Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine (NACA)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.