Studená Vltava

Studená Vltava (německy Kalte Moldau nebo Altwasser) je pravostranný přítok Teplé Vltavy, do níž se vlévá uprostřed 1. zóny NP Šumava Mrtvý luh v nadmořské výšce 734 m u osady Chlum. Od jejich soutoku nese řeka jméno již jen Vltava. Celková délka Studené Vltavy činí přibližně 24 km (z toho 16,0 km na území České republiky).[1] Plocha povodí měří 119,62 km².[2][pozn 1]

Studená Vltava
Studená Vltava u obce Stožec
Základní informace
Délka toku24 km
Plocha povodí119,62 km²
Průměrný průtok2,04 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-06-01-044
Pramen
Šumava, Německo
48°49′13″ s. š., 13°43′46″ v. d.
855 m n. m.
Ústí
do Teplé Vltavy u Chlumu
48°51′31″ s. š., 13°53′36″ v. d.
734 m n. m.
Protéká
Německo Německo (Bavorsko - Haidmühle) Česko Česko (Jihočeský kraj - Nové Údolí, Stožec, Černý Kříž)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh toku
Soutok potoků Goldgrubenbach a Rothbach

Studená Vltava vzniká západně od obce Haidmühle v Bavorsku soutokem potoků Goldgrubenbach a Rothbach, pramenících na hoře Haidel (1166 m). Protéká Haidmühle, v délce 1,5 km tvoří německo-českou státní hranici a u Nového Údolí vtéká na území Česka. Od státní hranice teče do Stožce při průměrném sklonu dna 0,39 %, potom se sklon v úseku do Černého Kříže prudce zvyšuje na 0,76 % a v posledním úseku po soutok s Teplou Vltavou klesá na 0,17 %.

Větší přítoky
  • Světlá (hčp 1-06-01-045) – pravostranný přítok s plochou povodí 18,31 km².[2]
  • Jelení potok (hčp 1-06-01-049) – pravostranný přítok s plochou povodí 8,77 km².[2]
  • Mlýnský potok (hčp 1-06-01-051) – levostranný přítok s plochou povodí 11,07 km².[2]
  • Hučina (hčp 1-06-01-053) – pravostranný přítok s plochou povodí 13,70 km².[2]

Vodní režim

Průměrný průtok u ústí činí 2,04 m³/s.[1]

Odkazy

Poznámky
  1. Bývá též uváděna hodnota 121,6 km² (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)

Reference
  1. Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 259.
  2. Archivovaná kopie. voda.chmi.cz [online]. [cit. 2013-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.