Struthiosaurus

Struthiosaurus („pštrosí ještěr“) byl rod nodosauridního "obrněného" dinosaura, žijícího koncem křídového období na území dnešního Rakouska, Rumunska, Maďarska a Francie.[1]

Struthiosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 83 až 66 miliony let
Pažní kost strutiosaura
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádThyreophora
InfrařádAnkylosauria
ČeleďNodosauridae
RodStruthiosaurus
Binomické jméno
Struthiosaurus austriacus
Bunzel, 1871
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Odhady délky tohoto tyreofora jsou různé, ale většinou se udávají kolem 3 až 4 metrů.[2] Hmotnost pak činila asi 130[3] až 300[4] kilogramů. Podle studie z roku 2020 dosahoval tento ankylosaur hmotnosti kolem 128 kilogramů.[5] Struthiosaurus byl tedy velmi malý tyreofor, ve srovnání se svými obřími příbuznými, jako byl například severoamerický rod Ankylosaurus.

Rod Struthiosaurus byl formálně popsán v roce 1871 rakouským paleontologem Emanuelem Bunzelem a mnoho různých fosilií bylo od té doby pod něj řazeno, mnohdy však nesprávně. Dnes rozeznáváme tři platné druhy tohoto rodu: S. austriacus Bunzel, 1871; S. transylvanicus Nopcsa, 1915 (součást fauny ostrova Haţeg) a S. languedocensis Garcia a Pereda-Suberbiola, 2003. Spolu s rodem Hungarosaurus Osi, 2005 jde o jediné dosud známé zástupce kladu Ankylosauria v Evropě. Dosud nepopsaný druh tohoto rodu je znám také ze souvrství Csehbánya na území Maďarska.

Výzkum mozkovny tohoto dinosaura ukázal, že se jednalo o poměrně těžkopádného a velmi špatně slyšícího (či dokonce hluchého) obrněného býložravce.[6]

Blízce příbuznými rody struthiosaura jsou rody Europelta a Hungarosaurus, náležející do společného kladu Struthiosaurinae.

Odkazy

Reference

  1. https://dinosaurusblog.com/2020/08/03/tajemstvi-madarskeho-jestera/
  2. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 40). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  3. Benson, R. B., Hunt, G., Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329
  4. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 236 (anglicky)
  5. Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. doi: 10.1111/brv.12638
  6. https://phys.org/news/2022-01-ankylosaur-sluggish-deaf.html

Literatura

Česká literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.