Suchý záchod
Suchý záchod je typ záchodu, který na rozdíl od splachovací toalety funguje bez splachování vodou.[1] Suchá toaleta může mít zvýšený podstavec (mísu), na kterém může uživatel sedět, nebo nízkou mísu, nad kterou uživatel dřepí (v případě tureckého záchoda).

Suchý záchod v Litohoři
Typy
Existuje několik typů toalet, které jsou označovány jako „suché toalety“. Všechny pracují bez splachovací vody a bez připojení k kanalizaci nebo septiku:
- Kompostovací toaleta (ve většině případů bez odklonu moči)
- Suchá toaleta odvádějící moč – s odklonem moči, jak název napovídá
- Toalety na bázi kontejnerů – kde jsou výkaly shromažďovány v uzavíratelných, odnímatelných nádobách, které jsou přepravovány do zařízení na zpracování
- Kyblíkový záchod – jednoduchý typ suché toalety sestávající pouze z kbelíku, který může být obohacen o odklon moči a víko
- Polní latrína, polní záchod (patří mezi suché, pokud není vybaven sifonem – zápachovou uzávěrkou)
- Arborloo – který je podobný latríně, ale má mnohem mělčí jámu a je určen pro výrobu kompostu v jámě
- Spalovací toalety, mrazicí toalety – toalety s komplikovanější technologií a vyššími náklady
- Chemická toaleta – shromažďuje výkaly v nádrži a k minimalizaci zápachu používá chemické prostředky
Na univerzitách se vyvíjejí další typy suchých toalet, například od roku 2012 financované Nadací Billa a Melindy Gatesových. Takové toalety mají fungovat mimo síť bez připojení k vodovodu, kanalizaci nebo elektrickému vedení.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dry toilet na anglické Wikipedii.
- Tilley, E.; ULRICH, L.; LÜTHI, C.; REYMOND, PH.; ZURBRÜGG, C. Compendium of Sanitation Systems and Technologies - (2nd Revised Edition). [s.l.]: Swiss Federal Institute of Aquatic Science and Technology (Eawag), Duebendorf, Switzerland Dostupné online. ISBN 978-3-906484-57-0. (anglicky)
- SHAW, R. A Collection of Contemporary Toilet Designs. [s.l.]: EOOS and WEDC, Loughborough University, UK, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-84380-155-9. S. 40. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.